Havěťologie: Pilořitka borová – nenápadný škůdce s rostoucím apetitem

Borové lesy, typický prvek české krajiny, čelí v posledních letech novému nepříteli. Nejde o žádného invazivního vetřelce ze zámoří, ale o domácí druh hmyzu, který dosud zůstával v ústraní. Řeč je o pilořitce borové (Sirex noctilio) – dřevokazném škůdci, který si zhruba od roku 2015 začal s chutí pochutnávat na našich oslabených borovicích.

Když sucho otevře dveře havěti

Pilořitka není žádný dravec v pravém slova smyslu – její samice kladou vajíčka do kmenů, větví nebo kořenů borovic. Po vylíhnutí se larvy zavrtávají do dřeva, kde si spokojeně pochutnávají na vnitřních pletivech stromu. Tak narušují jeho strukturu, oslabují obranyschopnost a navrch s sebou často přinášejí i houbové patogeny. Výsledkem je, že strom pomalu, ale jistě chřadne.

Tento proces se výrazně zrychluje ve chvíli, kdy jsou borovice už předem oslabené – třeba suchem. A právě sucho hraje v příběhu pilořitky zásadní roli. Výzkum vědců z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) potvrdil, že čím výraznější pokles srážek a vyšší teploty, tím více stromů pilořitka napadá. Při suchu totiž stromy produkují méně pryskyřice, která je jejich hlavní obrannou zbraní, a mají tak nižší šanci útoku odolat.

Rychlý vývoj a velké škody

S rostoucí teplotou roste i "životní tempo" pilořitek – larvy se líhnou rychleji (při 30 °C už za 10 dní, oproti 60 dnům při 10 °C), samice kladou víc vajíček a celá populace se rychleji šíří. To může znamenat vážné hospodářské škody zejména tam, kde borovice tvoří významnou část porostu.

Ačkoliv je pilořitka borová v Evropě původním druhem, její chování v posledních letech připomíná škody, které způsobuje jako invazní druh například na plantážích v jižní Americe či Austrálii. Tamní zkušenosti jsou pro nás varováním – tam, kde je sucho a horko, tam pilořitka sílí.

Kdo ji může zastavit?

Naštěstí není v lese sama. Pilořitku přirozeně ohrožují parazitoidi – například drobná vosička Ibalia leucospoides nebo působivý lumek velký (Rhyssa persuasoria), který své larvy klade přímo do těla larev pilořitky. Význam mají i entomopatogenní hlístice, které dokážou pilořitky oslabit, pokud jim přeje počasí.

Vedle přírody však musí pomoci i člověk – lesníci se zaměřují na prevenci: pravidelné sledování porostů, včasné odstraňování oslabených nebo napadených stromů a pěstování méně hustých porostů, které jsou méně zranitelné. Pomoci může i podpora přirozených nepřátel, například datlovitých ptáků, kteří se živí larvami pod kůrou.

Víte, že: 

• Pilořitka má typicky kovově modré tělo a dlouhý kladélko podobný žihadlu – nebojte, není nebezpečné pro člověka!
  

• Při kladení vajíček vnáší samice do dřeva i houbu Amylostereum areolatum, která rozkládá dřevo a larvám tím usnadňuje vývoj.
  

• Zatímco v Evropě si pilořitka vybírá spíše oslabené stromy, na jižní polokouli ničí i zdravé porosty – i proto je tam považována za vysoce invazní druh.
  

Tento článek vznikl na základě tiskové zprávy VÚLHM, v. v. i., a vychází z výzkumu publikovaného v odborném časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2025. Projekt byl podpořen v rámci programu NAZV QK22020062.

Přečtěte si také: Klíšťata: 10 zajímavých faktů, o kterých jste možná neměli tušení nebo Havěťologie: Majka obecná