Krušné hory po imisní kalamitě: jak se rodí odolný les
Krušné hory mají za sebou dramatickou kapitolu – kolaps rozsáhlých smrkových monokultur, imisní kalamitu i dlouhé hledání cest k obnově. Nový přehledový článek publikovaný v Journal of Forest Science shrnuje více než sto odborných zdrojů a nabízí jasný obraz toho, jak se horská krajina mění a co dnes pomáhá lesům znovu sílit.
Les, který si pamatuje víc, než tušíme
Podle studie prošly Krušné hory složitým vývojem. Dříve v nich převládal buk a jedle, později však krajinu zaplnily smrkové monokultury citlivé na průmyslové emise. Právě oxid siřičitý, špatná druhová skladba a patogeny spustily známý kolaps, který nechal velké plochy horské náhorní planiny bez stabilních porostů.
Následné zalesňování přineslo rozsáhlé porosty náhradních dřevin (PND) – břízu, jeřáb, modřín nebo smrk pichlavý. Ty umožnily návrat lesa tam, kde smrky padly, ale zároveň postavily lesníky před novou výzvu: jak tyto porosty postupně přeměnit na druhově bohatý, vícevrstevnatý a klimaticky odolný les.
Když se příroda nadechne
K zásadnímu obratu přispělo odsíření zdrojů imisí a zlepšení půdní chemie. Jenže na scénu vstoupila změna klimatu se suchem, větrnými epizodami, námrazou i kůrovcem. Ukazuje se proto, že žádné jednorázové řešení neexistuje. Krušnohorské lesy potřebují dlouhodobou adaptivní péči, která reaguje na vývoj podmínek i rizik.
Studie přináší důležité zjištění: přirozená obnova se ve vyšších polohách (6.–7. LVS) jeví jako velmi účinná. Má nižší počáteční náklady, obvykle menší tlak zvěře a mladé stromky rostou rychleji díky příznivému mikroklimatu. Umělá obnova naopak vyžaduje náročnější ochranu i plánování a je finančně dražší – přesto má své místo tam, kde přírodní zmlazení nestačí.
Co lesům skutečně pomáhá
Aby se porosty proměnily v pestré a stabilní lesy, je potřeba kombinovat několik postupů. Odborníci doporučují maximálně využívat přirozené zmlazení a doplňovat jej podsadbami cílových dřevin, dbát na genetickou kvalitu sazenic a pečlivě pracovat s výškou a hustotou porostů. Důležitá je i mozaikovitá struktura, vhodná šířka obnovních prvků a rozumná míra zásahů, která respektuje místní mikroklima i větrné poměry.
Silným motivem celého textu je jednoduchá, ale důležitá myšlenka: odolný les nevznikne rychle. Je to práce na desítky let, kde se mísí ekologie, ekonomika i nutnost reagovat na proměnlivé prostředí. Příkladem jsou doporučené modelové postupy – od velkých holin s výsevem břízy až po mozaikové obnovy pod ochranou zbytkových cílových dřevin. V obou případech hraje klíčovou roli dlouhodobá práce a trpělivá výchova porostů.
K lesu, který odolá budoucnosti
Krušné hory dnes stojí na prahu další etapy. Imisní kalamita je minulostí, ale její následky formují les dodnes. Nové poznatky potvrzují, že budoucnost patří pestrým, víceetážovým a promyšleně vedeným porostům, které vydrží sucho, vítr i další extrémy. A současně ukazují, že cesta k takovému lesu je kombinací přírodních procesů a chytrých zásahů.
Je to vlastně dobrá zpráva: les se umí obnovovat sám, když mu k tomu dáme prostor a přidáme správně mířenou pomoc.
Zdroj textu a fotografií: Tisková zpráva VÚLHM – Krušné hory po imisní kalamitě: jak obnovit zdravé a odolné lesy?