Lesník Jaromír Králík: Kůrovec? Táta fořt se na to nemůže ani podívat

Vyrostl v hájovně a jako podnikatel i soukromý vlastník se Ing. Jaromír Králík stará o lesy kolem Sušice. Vášnivý myslivec a lesák, který nikdy o žádném jiném povolání než v tomto oboru neuvažoval.

Co nejvíc ovlivnilo vaše životní rozhodnutí věnovat se lesům? Dětství v hájovně?

Dobrá otázka. Ano, v hájovně jsem vyrostl, takže jsem to nasával odmalinka. Můj táta dělal polesného, ještě jsem ani neuměl pořádně mluvit a když se mě ptali, čím chci jednou být, odpovídal jsem, že "fochtem". Za domem začínal les, bydleli jsme dva kilometry od nejbližšího stavení ve vesnici Pohorsko. Strávil jsem tam nádherné dětství až do svých patnácti let a čerpám z toho dodnes. Pořád totiž žiju tady. Dětství, o kterém teď mluvím, se odehrávalo pár kilometrů odtud vzdušnou čarou z mojí kanceláře. V Hájovně Záluží, 17 kilometrů od Sušice.

Určitě krásný pocit, mít tak hluboko zapuštěné kořeny v rodném kraji.

Ano. A rovněž pocit velké zodpovědnosti. Na lesnické učiliště jsem nastoupil na Modravě a dále pokračoval na SLTŠ v Písku. Hned po škole jsem nastoupil první zaměstnání u Lesním závodu Kašperské hory na pozici těžebního mistra. Po vojně jsem se do Kašperek zase vrátil. Pracoval jsem tam jako hajný, technik a i toho fořta jsem se na krátkou dobu dočkal na polesí Svatobor v Sušici. V té době jsem započal dálkové studium na lesnické fakultě v Brně, kterou jsem v následujících letech zdárně dokončil. Po sametové revoluci si mě ředitel vytáhl na lesní závod na pozici vedoucího odbytu , kde jsem se vedle lesařiny naučil i obchod se dřívím . Nechtělo se mi, to přiznávám. Já chtěl být pořád v lese, v té době jsem měl ochočeného divočáka, psa jagteriera Astu. Prostě jsem si to vůbec nedokázal představit, že nebudu každý den v lese. Ale poradil jsem se s tátou, který mne přesvědčil, ať se chytnu příležitosti a naučím se něco nového. Znalosti, které jsem tehdy získal, se mi v podnikání samozřejmě hodí dodnes a obchod už mi zůstal.

Vedete svoji dřevařskou firmu a zároveň jste vlastníkem lesa i odborným lesním hospodářem na dalších majetcích. To je zajímavý průnik kompetencí. Které ze všech subjektů, s nimiž se pracovně setkáváte, to má podle vás dnes v době historicky nejrozsáhlejší kůrovcové kalamity nejsložitější?

Katastrofa je to pro všechny. Ale pro drobné vlastníky, kteří měli doteď příjem jen z prodeje dříví... zejména pro ty je to obrovské neštěstí. Náš podnik se opírá o dlouhodobé obchodní vztahy a tím pádem máme daleko lepší možnosti kůrovcové dříví zobchodovat a těmto vlastníkům podat pomocnou ruku. Obce mají často další zdroje příjmů a mohou lesy zadotovat, když z nich teď mají minimální tržby za kůrovcové dříví. Ale drobní vlastníci, kteří situaci nezpůsobili, a ještě mají ze zákona povinnost zalesnit obrovské vzniklé holiny, ti se bez pomoci státu neobejdou. Ovšem na to, jak to stát vede, se mě snad ani neptejte, protože nemám slov. Stát drobné vlastníky hodil přes palubu bez jakékoliv pomoci. Zde bych chtěl poděkovat organizaci SVOL, zastupující nestátní vlastníky lesů za obrovský kus práce, který odvedli jeho lídři a vyjednali mimořádný dotační titul, který zmírňuje ztrátu na produkci vytěženého kůrovcového dřeva od 4,Q 2017 do 4,Q 2018. Předpokládám, že se podaří koncepčně pokračovat v kompenzaci škod znehodnocení dřeva kůrovci pro rok 2019 a další, protože je nad slunce jasné, že kůrovcová kalamita ještě nějaký rok potrvá. Domnívám se, že současná výše příspěvku je nedostatečná a že pro další období bude adekvátně navyšována dle vývoje cen na trhu se dřívím. Přitom v jiných resortech se to dotačními miliardami jen hemží. stačí se podívat do zemědělství. Částka určená pro vlastníky je legrační.

Překvapil vás kůrovec? Jeho rychlost a nenasytnost?

Zpočátku jsem měl názor, že jsme jako podhůří Šumavy poměrně vysoko a problém nebude takový. Že se bude kalamita týkat zejména oblastí Horažďovicka, Strakonicka, Vodňanska. Ale pak jsme se nestačili divit jaká ohromná ničivá síla sem dorazila. Nejsme na tom tak zoufale, jako třeba na Dačicku, kde přišli o 100 % smrkových porostů - přece jen jsou tady trochu jiné podmínky, a hlavně jiná druhová skladba. Přesto musíme bojovat každý den, ale bohužel jsme za broukem stále o krok pozadu. Bohužel i ve větších nadmořských výškách se objevují velká kůrovcová kola a situace i o 100 % horší oproti loňsku. Ale ještě k vaší otázce ohledně překvapení.... My jsme to tady paradoxně vlastně už to jednou zažili, když se v Národním parku Šumava rozhodli přirozenou cestou bez zásahu člověka, vyrobit bezzásahový prales. Tehdy jsme byli poučení v tom, že si příroda poradí sama, že my hloupí lesáci do toho nemáme vůbec co mluvit. Vidíte, a dneska v prvních zónách jsou jen zbytky starších porostů a obnova lesa se daří se střídavými výsledky. Během několika let se vytěžila většina dospělých smrkových porostů, to bylo něco podobného jako teď.V současné době v těchto postižených lokalitách pochopitelně problémy s kůrovcem nemají. Je možné se domnívat, že s úbytkem lesních porostů Šumavy a jejího předhůří se zhoršují i vodohospodářské poměry.

Sušice se tedy musela smířit s tím, že žije v sousedství Národního parku Šumava.

Nezbylo nám než to pozorovat a vzpomínám si, že jsme z legrace říkali, že se kůrovec zastaví až u Vodňan. Dneska je daleko za Vodňany a vlastně všude. Nechci a nemohu na nikoho ukazovat prstem, ať si každý sáhne do svědomí. Ale kůrovec se takto masivně nerozmohl z jediné soušky v lese u nějakého strejdy. Někde se stala opravdu velká systémová chyba, kterou navíc nikdo dlouho neřešil. Teď jsme v neskutečným smyku. Co chcete reálně dělat ve chvíli, kdy v regionu vylítává kůrovec z objemu dřeva 100 tisíc kubíků a rojí se od března do listopadu ve třech generacích? Chodíme všude až za ním. Je to obrovská frustrace. Naše generace dostala od tátů a dědů nádherný lesy, obrovské zásoby dřeva. Co předáme dalším generacím my, to se nikdo neodvažuje odhadnout. Pokusíme se lesy obnovit, ale desítky let potrvá, než se skutečně vzpamatují. Rozhodně to jako lesníci nevzdáváme. Sázíme, ale těžko vědět co bude za 100 let. Stejně jako to nevěděli naši předchůdci. Asi můžeme souhlasit s druhovou skladbou ve prospěch dalších dřevin, nejen třeba listnáčů, ale modřínů, douglasky, které by potom měly nějaké lepší technické upotřebení.

Jak váš otec snáší dnešní situaci v lesích?

Špatně. Táta byl fořt, který každý rok svoje malý polesí prošel společně se dvěma hajnými. Zjistili situaci, vyřešili, co museli. Tehdy když bylo v lese pět kůrovcových stromů, každý se v hrůze křižoval: "Ježišmarjá, co budeme dělat s tím broukem." Tohle, čemu čelíme my... To by jim připadalo jako zlý sen. Takže táta se na to nemůže ani podívat.

Když zalesňujete holiny. Otáčíte se ke smrku zády?

Ne, já ne. Já zatím pořád ještě vidím za tím lesem podnikání. Nechci zatím lesy ještě odepsat, aby se do nich chodilo jenom na houby a na borůvky. Tím víc mě štve, že naši práci jako vlastníků nebo soukromých podnikatelských subjektů nikdo neocení. Přes své lesy poskytujeme státu půdoochrannou funkci, nikdo nám nic neplatí. Děláme vodohospodářskou funkci, nikdo nám nic neplatí. Zemědělci mají 14 tisíc za hektar a jakmile přijde nějaký horší počasí, bouřka, sucho, vítr, neúroda, okamžitě žádají dotace. My nemáme nic. Jenom povinnosti. A když jsme úplně v úzkých a ne vlastní vinou, musíme doslova prosit. Výše té jediné dotace, kterou zatím stát schválil ve výši 2,5 miliardy je k smíchu. Když do školství se nebojíme nacpat 30 miliard za rok na navýšení platů, a to prosím proti učitelům osobně nic nemám, tak proč je takový problém najít peníze pro vlastníky lesů, když se starají právě o lesy, ze kterých toho společnost tolik získává?

Jak dlouho dokážete nejít do lesa? Počítáme to na hodiny, na dny, na týdny?

Já jsem v lese skoro každý den, jednak z titulu pracovní náplně a co se týče myslivosti, chodím tak dvakrát týdně. Bývalo to častěji. Ale když jdu, tak já jsem tam někdy i celou noc. Jsem aktivní Myslivec a lovec, zabývám se hlavně lovem černé zvěře nejen z důvodu jejich vysokých stavů a hlavně z důvodu, že její lov je velmi náročný. Díky vysoké inteligenci houževnatosti a vytrvalosti je její lov stále zajímavý a poučný na čekané a hlavně při šoulačce. Víte lov, to je podstata vývoje člověka jako druhu. Kdyby pračlověk špatně lovil, tak bychom tu asi nebyli. Takže já to beru jako návrat ke kořenům a únik od počítačů a dalších civilizačních vymožeností. Také se domnívám že lovem si chlap zachovává přirozené instinkty a jeho autorita doma stoupá s dodávkou kvalitní zvěřiny do kuchyně. (úsměv)-