Lesník Josef Forst: Les je tady pro všechny. Musíme ho zachovat

Veselý, pracovitý a velmi odhodlaný. To je první dojem, který z rozhovoru s Ing. Josefem Forstem získáte. Na pozici ekonoma a výrobního technika společnosti Domažlické městské lesy s r. o., působí několikátým rokem. Po otci, který byl také lesníkem, má "zelenou krev". A ještě něco... hrdě se hlásí k Chodům, kteří střežili naši hranici od nepaměti.

Jak vnímáte ve své denní praxi dopady situace kolem Covid-19?

Pro nás v lese se nic nezměnilo, vše plyne tak jak má. Možná bych na tom našel i pozitivum, při povinném testování se sejdou všichni zaměstnanci, a to už se nám dlouho nestalo. Rozhodně bych ale zmínil fakt, že se v posledních týdnech a měsících pohybuje v lese daleko více lidí, než dřív. Je vidět, jak jsou pro nás lesy důležité, jak v nich čerpáme sílu. Pro nás lesníky je to vlastně nezvyk, takové davy a přináší to sebou i větší zátěž, která vyplývá z toho, kolik lidí do lesa nyní chodí. Ať už budeme mluvit o odpadcích, bohužel, nebo o zajištění bezpečnosti návštěvníků lesa. Často se lidé diví, že je v lesích tak pracovně rušno, mnozí si až teď všimli, že ke nějaká kůrovcová kalamita, proti které musíme zasahovat.

Co si myslíte o tzv. "platbě na hektar" za mimoprodukční funkce lesa, o které se v souvislosti s nestátními lesními majetky poslední dobou hovoří? Je v ní podle vás budoucnost financování nestátních vlastníků lesa?

Myslím si, že tato myšlenka je určitě správná. V našich lesích děláme spoustu věcí pro veřejnost a pro návštěvníky našich lesů obecně a vše se financuje z prodeje dříví. Někdy jsou to nemalé částky. V současné době spoustu malých vlastníků tyto finance nemá, právě proto, jak vypadají ceny dříví na trhu a to se v lesích, lesní infrastruktuře a odpočinkových místech jistě brzy projeví. Spousta návštěvníků to nepochybně už teď v lesích pociťuje, a to na stavu lesní cestní sítě, kterou zatěžuje hlavně technika, bez které bychom kůrovcovou kalamitu nemohli zvládnout. Bezpečnost cest je pro nás jednou z priorit. Zároveň nabádáme lidi k větší opatrnosti, nedokážeme vyřešit úplně všechno, je potřeba mít oči otevřené.

Jak jste na tom s příspěvky na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity, které jsou poskytovány ze strany státu? Žádali jste o ně a uspěli? Na co všechno se hodily a jak citelně byste na majetku vnímali, kdyby se nepodařilo peníze za rok 2020 vyjednat v dosatatečné výši (například vzhledem k tomu, jak zasáhl ekonomiku Covid)?

Příspěvky na zmírnění dopadů kůrovcové kalamity jsme samozřejmě žádali. A všechny i dostali, i když trošku ponížené. Žádali jsme již o ty první, které byly za čtvrté čtvrtletí 2017 a celý rok 2018, tam jsme žádali příspěvky za cca 50 tis. m3. Pak za rok 2019, tam jsme žádali také cca za 50 tis m3. A za rok 2020 budeme žádat opět, ale bohužel již za cca 70 tis m3. Téměř veškeré peníze, které jsme v těchto příspěvcích dostali jsme uložili do rezervy na pěstební fond. S takovým množstvím dříví, které za poslední roky kácíme, jsme samozřejmě byli schopni zaplatit každý rok nájem, téměř 5 milionů korun a pokrýt veškeré naše náklady. Vypíchl bych pěstební činnost, kam dáváme více jak 10 mil. korun ročně. Brzy ale přijde období, kdy nebude co kácet nebo jen v mnohem menším množství a bez těchto příspěvků, které jsme si "uložili" na horší časy, bychom se neobešli. I vzhledem k současné situaci v ekonomice jsme rádi, že se nám podařilo rezervu na pěstební činnost udržet a významně navyšovat. Doufáme v to i tento rok. Les je tu pro všechny a my se snažíme ho zachovat i pro příští generace, což by bylo bez těchto příspěvků velice těžké.

Patříte k mladší generaci lesníků, která se potýká s naprosto bezprecedentní situací v domácím lesnictví. Kde čerpáte sílu a inspiraci a případně i odvahu k řešením, o kterých nevíte, jak vzhledem ke klimatickým podmínkám dopadnou.

Myslím, že patřím k té generaci, která si s ničím nedělá moc hlavu. Což je v dnešní době velice důležité. Současnou situaci v lesnictví beru tak, že odchází smrk a smrkové monokultury na nepůvodních stanovištích. Také odchází přestárlé smrkové porosty, což pozoruji u nás. Samozřejmě je to doprovázené kůrovcovou kalamitou, kterou v současné době velmi silně pociťujeme. Suché periody tu vždycky byly a bohužel zřejmě i budou. Na druhou stranu vidím, že smrk ve svém optimu a nepřestárlý dokáže proti kůrovci bojovat. V lesích města Domažlice máme tu výhodu, že máme lesy od cca 400 m n. m. do 1042 m n. m. a ty rozdíly jsou každých 100 výškových metrů znát. Jsem zastáncem toho, že les nám sám ukáže, co je pro dané stanoviště nejlepší. Každý správný lesník by se měl při výběru dřeviny řídit hlavně stanovištěm a nároky jednotlivých dřevin, což se v minulosti opomíjelo. Chápu, že dávali přednost ekonomice, ale například loňský rok se prodávalo bukové palivo za 1.500 Kč/m3 a smrková kulatina i za 750 Kč/m3.

Viděli jsme během reportáže na majetku pracovat koně. Řekněte mi k té symbióze lidí, zvířat i koní něco více?

Tahle symbióza je tady u nás od nepaměti. V lesích pod Čerchovem to bez koní nešlo a ani v současné době se tam bez nich neobejdeme. Dříve jsme měli v lesích i pět párů koní. V současné době u nás můžeme potkat tři páry koní. Ale v okolí vím ještě o dalších dvou. V našich končinách se toto řemeslo většinou dědí z otce na syna a možná i proto se udrželo dodnes v takovém počtu.

Podívejte se na reportáž z Městských lesů Domažlice: