Les je živým prostorem, který plní řadu funkcí – ekologických, produkčních, sociálních i krajinotvorných. Úkolem lesnického managementu je tyto funkce vyvažovat. Právě rovnováha mezi nimi zajišťuje, že les zůstane zdravý a životaschopný i pro budoucí generace.

Pokud bychom hospodaření omezili výhradně na ochranu přírody, les by přišel o schopnost plnit další role. To by mělo negativní dopady nejen na ekonomiku, ale i na samotné životní prostředí. Ochrana přírody je proto důležitou součástí péče o les – ale rozhodně ne jediným cílem.

Rizika bezzásahového přístupu

Bezzásahové lesy nebývají zárukou vyšší biodiverzity. Naopak – mohou být náchylnější ke kalamitám (kůrovec, vítr), snadněji podléhat invazním druhům a mohou ztrácet druhovou pestrost. Pokud bychom přestali produkovat dřevo, zvýší se tlak na jiné zdroje – těžba mimo les nebo dovoz ze zahraničí.

Smysl hospodaření v lese

Cílem udržitelného hospodaření v lese není volba mezi ochranou přírody a produkcí. Jde o propojení obojí tak, aby les sloužil přírodě, lidem i budoucnosti. Moderní lesnictví usiluje o odolnost vůči klimatu, udržení biodiverzity a produkci obnovitelných zdrojů.

Hospodářský les je přirozeným spojencem přírody. Představte si les, kde se těží dřevo, pracují lesní stroje, a přesto zde hnízdí sovy, žijí chránění brouci a kvetou orchideje. Pro mnohé to zní jako paradox, ale hospodářské lesy hrají v ochraně přírody zásadní roli. Nejsou to průmyslové plantáže, i zde probíhá aktivní ochrana přírody, mimo přírodní rezervace či národní parky.

Lesníci podporují přirozenou obnovu, využívají druhy přizpůsobené místním podmínkám, ponechávají v porostech mrtvé dřevo a habitatové stromy, zakládají mokřady, tůně či remízky, které prospívají obojživelníkům nebo mokřadní flóře. Jen v roce 2024 proběhla přirozená obnova na rekordních 12 447 hektarech lesní půdy, což představuje téměř třetinu veškeré obnovy lesů. Nejčastěji se přirozeně obnovují domácí druhy s vysokou ekologickou hodnotou – buk, jedle či dub.

Víte, že ...

• Hospodářské lesy mohou mít vyšší biodiverzitu než přísně chráněné porosty, pokud se v nich ponechává mrtvé dřevo, habitatové stromy a vytvářejí se světelné mezery. Česká republika je v tomto ohledu evropským rekordmanem – na 1 hektar lesa připadá v průměru 24,8 m3 mrtvého dřeva ročně.
• Bezzásahovost není univerzálním receptem – může vést k úbytku druhové rozmanitosti i k šíření škůdců ohrožujících sousední lesy. Mnohé druhy živočichů a rostlin navíc potřebují kulturní, tedy obhospodařovanou krajinu – v "divočině" mizí.
• Lesníci a vlastníci lesů vnímají ochranu biodiverzity jako svou odpovědnost, ale lesní hospodaření je zároveň jejich obživou. Proto omezení hospodaření z důvodu ochrany přírody musí být vyváženo férovou náhradou.
• Očekávání veřejnosti bývají rozporná – lidé chtějí více "více ochrany", ale zároveň využívají lesy k rekreaci, což vyžaduje aktivní péči o lesy.

Ochrana přírody prostřednictvím hospodaření

Lesy jsou stále jednou z nejzachovalejších složek české přírody – a to i díky dlouhodobé práci lesníků. Přes 38 % lesů se nachází v chráněných územích, ale péče o přírodu se odehrává i mimo ně. Moderní lesnictví se zaměřuje na přírodě bližší hospodaření, reaguje na klimatické změny, podporuje druhovou rozmanitost a využívá širší spektrum dřevin včetně těch, které zlepšují půdu nebo stabilizují porosty.

Institucionalizovaná ochrana přírody často staví na výsledcích práce lesníků. Přesto bývá role lesníků v ochraně přírody opomíjena nebo zjednodušována. Skutečná ochrana přírody však nemůže fungovat bez spolupráce s těmi, kdo lesy spravují. Potřebuje jasné cíle, respekt k místním podmínkám a férové nastavení priorit. A také stabilní financování, které umožní péči o chráněné druhy i po skončení dotačních programů.

Děkujeme, že nám pomáháte chránit naše lesy.

Přečtěte si také o dalších mýtech, které se sice často tradují, ale pravdě mají daleko.