Mýcení mýtů o lese (4. díl) - Lesům je lépe bez zásahů člověka, obnovují se samy

Lesy bez zásahu člověka? Mýtus, který škodí přírodě i lidem. Občas se setkáváme s názorem, že nejlepší, co můžeme pro přírodu a lesy udělat, je ponechat je přírodním procesům, bez zásahů člověka a že se lesy obnoví samy. Zní to lákavě, ale ve skutečnosti jde o nebezpečný mýtus, který může mít vážné důsledky jak pro přírodu, tak pro lidi.

Obnova lesa bez lidského zásahu? Ano, ale za jakou cenu?

Les je považován za konečné stadium vývoje přírody na většině míst v České republice a střední Evropě. To znamená, že když se příroda nechá růst bez zásahů, nakonec se vyvine les.

Tento proces je však extrémně dlouhý a nepředvídatelný. Otázkou je, zda takový les bude schopen plnit funkce, které od něj jako společnost očekáváme – například regulaci klimatu, zadržování vody, ochranu biodiverzity, ale i produkci dřeva a poutání uhlíku. Lesy člověka nepotřebují, ale člověk lesy potřebuje.

Lesní ekosystémy potřebují aktivní péči

Lesy nefungují v izolaci – jsou součástí krajiny, která se vyvíjela po staletí. Mnohé z nejcennějších přírodních lokalit jsou ve skutečnosti výsledkem dlouhodobého lidského působení. Chráníme třeba luční ekosystémy, které by bez pastvy či sečení postupně zarostly a zanikly. Stejně tak i rašeliniště na Šumavě by bez dřívější těžby rašeliny vypadala úplně jinak. Bezzásahovost v lesích se může projevit jen jako zatravnění ploch namísto očekávaného lesa.

Lesy se mohou obnovovat přirozeně, ale tento proces závisí na mnoha faktorech. Například po rozsáhlých kůrovcových či větrných kalamitách nebo požárech může být problémem nedostatek semenného materiálu, degradace půdy nebo konkurence jiných rostlin, jako jsou byliny, trávy a kapradiny, které mohou bránit růstu stromků.

Odborníci se shodují na tom, že kombinace přirozené a umělé obnovy může být nejefektivnější. Umělá obnova pomocí výsadby sazenic umožňuje lesníkům ovlivnit druhovou skladbu lesa a zajistit rychlejší obnovu porostu, zatímco přirozená obnova podporuje ekologickou stabilitu a přizpůsobení lesa místním podmínkám.

Les, podobně jako téměř vše v přírodě, prodělává určité cykly. Autoreprodukce je schopný přírodní les, nebo alespoň les přírodě blízký. Takový les ovšem na místě velkých kalamitních ploch bude až za několik set let. Správná péče o lesy, která zahrnuje aktivní podporu věkově a druhově pestrých lesů, je často efektivnější než pasivní čekání na "přirozený" vývoj.

Odpovědné lesnictví jako klíč k udržitelným lesům

Bezzásahový režim se často prezentuje jako "čistá" forma ochrany přírody, ale ve skutečnosti v sobě skrývá několik praktických problémů. Úplně bezzásahové území být nikdy nemůže. Bezpečnost lidí je jedním z nejdůležitějších aspektů – pokud se les nechává bez zásahů, hrozí pád odumírajících stromů a větví, vyšší riziko požárů nebo obtížná průchodnost terénem. Dalším problémem je riziko šíření škůdců a chorob, šíření invazních druhů, negativní změny ve vodním režimu, zarůstání nežádoucí vegetací a ztráta biodiverzity. Úplná absence zásahů v lesích je tedy spíše teoretický koncept než praktická realita, a navíc není zadarmo.

Aktivní management naproti tomu pomáhá zajistit odolnost lesů vůči klimatickým výkyvům, škůdcům a dalším hrozbám, čímž lesy uchovává pro budoucí generace. Má význam nejen pro bezpečnost a biodiverzitu, ale také pro využití obnovitelné suroviny a poutání uhlíku, což je klíčové v kontextu klimatických změn. Bezzásahová území mohou sice sloužit jako přirozené laboratoře, ale jsou obzvláště zranitelné. Nepromyšlené prosazování bezzásahovosti tak nakonec způsobí více škody než užitku. Dlouhodobé změny klimatu mohou ovlivnit stabilitu ekosystémů v bezzásahových územích a vést k poklesu biodiverzity a negativním změnám v ekosystémových funkcích. 

Zajímají Vás další mýty, které jsou mezi lidmi často rozšířené?

Podívejte se na ně TADY.