Mýcení mýtů o lese (5. díl) - Lesy se obnovují převážně smrkovými monokulturami

Lesníci postupně ustupují od převážně smrkových porostů a zaměřují se na smíšené, druhově, věkově a prostorově pestřejší a tím odolnější lesy. Podíl smrku na obnově lesů setrvale klesá. I v budoucnu bude ale smrk naší významnou hospodářskou dřevinou.

Národní lesnický institut definuje monokulturu jako porost se zastoupením dalších dřevin do 10 %. Podle dostupných zdrojů činí podíl smrkových monokultur v ČR pouze necelá 2 %. A pocházejí převážně ze zalesňování velkoplošných holin vzniklých po mniškové kalamitě ve 20. až 30. letech minulého století. Monokultury jiných dřevin tvoří celkově 3 %.

Smrk ztepilý je naší nevýznamnější hospodářskou dřevinou s aktuálně odhadovaným zastoupením 43 %; ještě před dvaceti lety to ale bylo 50 %. V cílové dřevinné skladbě lesů doporučované dlouhodobými oblastními plány rozvoje lesů dosahuje jeho zastoupení v průměru 28 %.

Původně se smrk v ČR přirozeně vyskytoval převážně v horských polohách, kde vytváří přirozené monokultury (horské smrčiny). Postupně byl vysazován i v nižších nadmořských výškách a část smrkových porostů se začala vyskytovat i velmi vzdáleně mimo své ekologické optimum. Ale i zde, na vodou ovlivněných stanovištích, v údolích nebo na severních svazích se mu dobře dařilo a masivně se přirozeně zmlazoval.

Smrkové dřevo má široké využití a je velmi žádané. Smrk relativně rychle roste, dobře se ujímá a roste i na méně úrodných půdách, což v minulosti usnadňovalo a urychlovalo zakládání a obnovu lesů na velkých plochách. Postupně se potvrdilo, že smrkové monokultury pěstované na rizikových stanovištích jsou více ohroženy větrnými kalamitami a napadením kůrovcem, zhoršují stav lesních půd a nejsou tak odolné vůči klimatickým změnám.

Trendy v obnově lesa

Lesníci proto od pěstování čistě smrkových monokultur postupně začali upouštět. Zejména v posledních desetiletích došlo k významnému posunu směrem ke zvyšování druhové pestrosti lesních porostů. Moderní lesní hospodářství se zaměřuje na obnovu smíšených lesů, které jsou ekologicky stabilnější, odolnější vůči změnám klimatu a mají vyšší biodiverzitu.

Zatímco podíl smrku na celkové umělé obnově lesů v roce 1990 dosahoval 58 %, v roce 2010 představoval už pouze 42 % a v roce 2024 dále poklesl na současných 35 %.

Vedle zvyšujícího se podílu listnatých dřevin a naší domácí jedle v obnově lesa, o kterých se při současném stupni poznání předpokládá, že se snáze vypořádají se změnami klimatu, je významným trendem také trvale se zvyšující podíl přirozené obnovy. V roce 2024 dosáhla přirozená obnova rekordní plochy 12 447 hektarů lesa. Umělou obnovou (sadbou a síjí) bylo v roce 2024 zalesněno 29 494 hektarů.

Cílem moderního lesního hospodářství jsou lesy druhově pestřejší, více věkově a prostorově rozrůzněné a odolnější než lesy současné, přitom však s trvale udržitelnou, pokud možno nesnižující se produkcí dřevní hmoty, a schopností poskytovat společnosti celou škálu mimoprodukčních funkcí lesů. 

Zajímá vás více mýtů, které jsou rozšířené? TADY jsou.