Obmýtí: proč dřevo roste desítky i stovky let

16.10.2025

Když se díváme na dubový stůl, vidíme krásu a pevnost dřeva. Ale za každým takovým kusem nábytku stojí desítky let práce přírody a lidí, kteří o les pečují. Obmýtí – tedy doba, než strom doroste do zralosti k pokácení – se u různých druhů liší. A právě tato trpělivost dává dřevu jeho skutečnou hodnotu.

V lese se všechno děje pomalu. Stromy rostou podle rytmu ročních období, reagují na světlo, vláhu, půdu i teplotu. Lesník, který dnes sází malé sazeničky, ví, že jejich dospělost možná neuvidí – tu uvidí až jeho vnuci nebo vnukové jeho kolegů.

Této době říkáme obmýtí – jde o věk porostu, kdy je z ekonomického i biologického hlediska nejvhodnější ho skácet. Obmýtí se liší podle druhu dřeviny i stanoviště, na kterém roste. Výpočet této doby vychází z dlouhodobého výzkumu a zkušeností generací lesníků.


Od topolu po dub: stovky let trpělivosti

  • Topoly a vrby mají nejkratší obmýtí – asi 40 let, některé druhy dokonce jen 20.

  • Břízy se kácí zhruba po 40–60 letech, olše po 70.

  • Smrky v nížinách dorůstají obvykle do zralosti kolem 80 let, v horských oblastech to může být i dvojnásobek.

  • Borovice potřebuje asi 100 až 120 let.

  • Buky dosahují svého obmýtí ve věku 100–140 let.

  • A duby, symbol síly a odolnosti, rostou až 140 let, než z nich může vzniknout třeba ten nádherný stůl v našem obýváku.

Porosty starší než 170 let se už považují za přestárlé – z hlediska hospodářského lesa představují riziko. Takové stromy se ponechávají jen tam, kde to má význam pro ochranu přírody, například v národních rezervacích nebo v lesích zvláštního určení.


Dřevo jako dar i závazek

Když si tedy pořizujeme dřevěný nábytek, podlahu nebo třeba jen obyčejnou vařečku, držíme v ruce kus přírody, který rostl po většinu lidského života – někdy i déle. Za tímto materiálem nestojí jen stromy, ale také pečlivá práce lesníků, kteří dbají na to, aby les byl zdravý, stabilní a přinášel hodnotu i budoucím generacím.

Lesníci nejsou "ti, co kácí", ale ti, co sázejí, chrání a plánují desítky let dopředu. Díky jejich práci se z lesa stává prostor obnovy, ne zkázy. Díky jejich péči a znalostem tu budou lesy i pro budoucí generace.