Péče o soukromý lesní majetek: Ochrana proti buřeni (3. díl)

Mechanická ochrana proti buřeni se provádí nejčastěji ožínáním. Na živných stanovištích a ve vlhčích letech je zpravidla nutno ožínání 1-2krát opakovat. Ožínání se provádí ručně nebo mechanizovaně. U jehličnatých nebo vyšších listnatých, již viditelných stromků, se ožínání provádí s výhodou vyššího výkonu křovinořezem.

Autor článku: odborný poradce Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR Ing. Tomáš Dohnanský

Jako pracovní nástroj se zde používá nejčastěji trojcípý nůž. Z důvodu většího rizika vyžnutí dřevin je pro tuto technologii vhodné zviditelnění stromků částečným ošlapem. V případě méně nápadných dřevin (buk, dub) nebo u menších stromků je z důvodu předejití škod vhodnější použít ruční kosu případně srp.

Celoplošně se ožínají vyšší hektarové počty listnatých, popř. borových kultur. U ostatních jehličnatých dřevin zpravidla postačí ožínání pruhové provedené v řadách stromků, které zachovává určité mikroklima a současně nepoškozuje přípravné nebo pomocné dřeviny mezi řadami. Další, úspornější možností, je ožínání pouze nejbližšího okolí stromků (plošek) tak, aby je buřeň v zimním období nezalehla.

Vlastní ožnutí buřeně se provádí v okolí stromků (pruhu, plošce) na nízké strniště, maximálně do výšky jedné třetiny výšky stromků. Ožínáním se kromě travin a bylin odstraňují rovněž škodící dřeviny a keře do tloušťky 1-2 cm (podle použité technologie). Zásahem nesmí být poškozeny nebo zničeny cílové dřeviny včetně přirozené obnovy. Velikost ožnuté plochy musí zabraňovat zalehnutí stromků okolní buření. Setnutá buřeň se rozprostře kolem stromků nebo mezi ně.

V praxi je používána také kombinace mechanického ožínání a ošetření herbicidem, (Více o chemické ochraně proti buřeni), kdy v červnu se provede pruhové ožnutí stromků meziřadově a následně s ohledem na vývoj buřeně je realizován postřik totálním herbicidem, zpravidla v první polovině srpna po nárůstu buřeně po červencových srážkách.

Druhé nebo další ožínání lze případně nahradit ošlapáním, které se provádí úplným sešlapáním (stlačením a polámáním) buřeně v okolí stromku do vzdálenosti nejméně na výšku buřeně. To je vhodné zejména na konci vegetační doby u zasychající travní buřeně a na svažitých pozemcích, kdy při postupu ze svahu lze škodící buřeň snadno přišlápnout žádoucím směrem (lze s výhodou spojit s nátěrem repelenty proti zimnímu okusu zvěří).

Méně používaným způsobem mechanické ochrany je tzv. mulčování, nejčastěji s využitím různých plachetek, které umožňují přístup vody a vzduchu a musí být biologicky rozložitelné. Celá mulčovaná ploška o poloměru nejméně na výšku buřeně musí být pokryta plachetkou upevněnou k povrchu půdy skobami ze silnějšího drátu, popř. kameny. Nevýhodou plachetek je jejich vysoká cena a pracnost při instalaci ke stromkům.

Odstranění případně se vyskytujících škodících dřevin o tloušťce nad 1 (2) cm se již zpravidla provádí jako samostatná činnost. Vlastní ochrana se provádí mechanicky výsekem nebo výřezem (ručně mačetou nebo pilkou nebo mechanizovaně motorovou pilou nebo křovinořezem), chemicky arboricidními přípravky, popř. kombinovaně. Při zásahu se odstraňují nežádoucí dřeviny (keře i stromy), které utlačují cílové dřeviny. Neškodící přípravné, přimíšené i vtroušené dřeviny se neodstraňují, protože zvyšují biodiverzitu porostu. Hlavní rozdíl mezi odstraněním škodících dřevin a navazujícím pěstebním výkonem - prořezávkou - spočívá v tom, že při prořezávce se zasahuje převážně do cílových dřevin (úpravou hustoty, kvality nebo biodiverzity lesního porostu), u výřezu škodících dřevin naopak převážně do dřevin necílových.