Rozhovor s předsedou SVOL: Lesy budou jiné, ale bez lesníka to nepůjde ani v budoucnu

Proč je potřeba se o lesy starat, co péče o les obnáší, za jak dlouho vyroste dospělý les a jak se mění české lesy po kůrovcové kalamitě? O tom jsme si povídali s předsedou SVOL Ing. Jiřím Svobodou, ředitelem Lesního družstva obcí v Přibyslavi.

Za jak dlouho vyroste les? Je potřeba se o něj starat? Nevyroste sám?

Bude samozřejmě záležet na tom, z jakých druhů dřevin je les složen. Některé dřeviny rostou pomalu a dlouho, třeba dubový les roste 150 let. Naproti tomu lesy březové mohou dosáhnout zralosti už ve věku 60 let. Les skutečně dokáže vyrůst sám, ale je otázka, zda bude mít ty parametry, které od něj jako společnost očekáváme.

Co znamená obhospodařovat lesy trvale udržitelným způsobem?

Je to jeden ze základních cílů, kam směřují generace lesníků. Hospodařit tak, aby výnos z lesa byl trvalý a pokud možno vyrovnaný a pravidelný, protože les je i zdrojem obživy.

Co určuje ta pravidla? Čím se vlastník lesa musí řídit?

Základní rámec, co vlastník v lese smí, nebo nesmí, dává legislativa. V nejužším pojetí je to zákon o lesích, v širším pojetí zákon o ochraně přírody a související předpisy. Pak je to odborná erudice vlastníka lesa nebo odborného lesního hospodáře, kterého si vlastník buď vybere sám, nebo je mu přidělen státem – to se týká drobných vlastníků do 50 hektarů. A samozřejmě o tom rozhoduje přírodní prostředí. Podle podmínek konkrétního stanoviště se volí dřeviny, intenzita a způsob hospodaření.

Než vyroste dospělý les trvá to desítky let. Není pak škoda staré stromy těžit? Neměly by se v lese ponechat třeba z hlediska poutání uhlíku?

Existuje asi celá řada lidí, kteří si tímto způsobem budoucnost lesů představují. My jako vlastníci a správci lesních majetků jsme toho názoru, že člověk by neměl pohrdat užitky, které příroda a les přinášejí. Staré stromy po estetické stránce určitě vypadají zajímavě, ale je potřeba si uvědomit, že ve starém dřevě dochází ke zdravotním hnilobám, les je pak náchylnější k chorobám a dalším problémům. Stává se nebezpečným místem pro návštěvníky a zdrojem ohrožení kalamitními škůdci pro sousední majetky. A co se týká poutání uhlíku, staré tlející dřevo uhlík do ovzduší uvolňuje. Cestou je uzamknout uhlík na desítky let možná stovky třeba ve střešních konstrukcích, v dřevostavbách nebo v dalších výrobcích ze dřeva.

V uplynulých letech jsme byli svědky kůrovcové kalamity mimořádného rozsahu. Co bylo její příčinou? Změna klimatu?

Změna klimatu v tom samozřejmě sehrála svou roli, ale není to jediný důvod. Těch vlivů byla celá řada – vysoký podíl smrku, jeho velká koncentrace v některých lokalitách, špatný zdravotní stav starých smrkových porostů, někdy i nedůslednost při zpracování vývratů a zlomů po zimě, nefunkčnost státní správy, ale i špatný cenový model hospodaření u státních lesů, který nepřispíval k tomu, aby kůrovcové stromy byly těženy zavčas.

Jak se daří vzniklé holiny po kalamitě zalesňovat? Mění se naše lesy?

Nepochybně se mění. Procento zalesňování jehličnatými dřevinami je významně menší. Ve vyšších polohách má samozřejmě smrk své opodstatnění, aby se vrátil zpět, ale celkově budou lesy jiné. Poměr listnatých dřevin k jehličnatým je v posledních letech zhruba šest ku čtyřem, případně pět ku pěti. Lesy budou mít jinou dřevinnou skladbu.

Kolik stojí založení jednoho hektaru lesa a následná péče o něj?

Jsou to obrovské peníze. Jenom kilometr oplocení dnes stojí cca 80 tisíc korun. Pokud zalesňujeme jedlí nebo listnatými dřevinami, bez plotu se to bohužel nejde, protože zvěře je místy příliš mnoho. Zalesnění jednoho hektaru v nákladových cenách loňského roku činilo průměrně 150 tisíc korun, následná péče o tento porost v příštích pěti letech bude stát zhruba také tolik.

Nabízí se otázka, proč zalesňovat za drahé peníze a nenechat to na přírodě. Ta by si s tím neporadila?

Příroda si poradí vždycky. Je ale otázka, jestli výsledek bude v souladu s našimi představami. Příroda si poradila v Černobylu, příroda si vezme zpět zdevastovanou krajinu povrchových lomů v severních Čechách, ale je otázka, jak dlouho to trvá a jaký výsledek se nakonec dostaví. Takových ploch, které dokáže příroda zalesnit bez zásahu člověka kýženým směrem, je menšina. Společnost ale očekává od vlastníků, že během několika málo let bude většina lesa mít zase zpátky charakter lesa, že tam porostou lesní dřeviny v počtu, ve kterém budou vytvářet lesní prostředí, naplní naše očekávání z hlediska vody, estetiky krajiny a dalších mimoprodukčních a produkčních funkcí lesa.

Starají se vlastníci lesů o své lesy dobře?

Ve většině případů ano. Laický pohled na hospodaření je někdy ošidný. V okamžiku těsně po těžbě to v lese vždycky vypadá hrozně. Když ale přijdete na stejné místo za rok, dva, pět nebo deset let, je to něco úplně jiného. Většina vlastníků směřuje k tomu, aby byl jejich majetek v pořádku, ať už je to les, dům nebo cokoliv jiného. Množina lidí, kteří se o svůj majetek nebudou starat, bude vždycky a je jenom otázka, kolik takových případů je. Jestliže to je v řádech jednotek procent, je to nutná daň z toho, že vlastníci mají nějaký prostor k vlastnímu rozhodování a hospodaření na svém majetku.

Je ten prostor v případě lesa malý nebo naopak velký? Je právě otevřena novelizace zákona o lesích – nemusíme se do budoucna obávat, že tady třeba nebude dostatek dřeva, nebo že lesy nebudou spravovány dobře?

SVOL požadoval rozvolnění lesního zákona v povinnostech vlastníků. Chceme, aby byla posílena motivační role zákona namísto té regulační, aby byly podpořeny vhodné způsoby hospodaření. Návrh novely zakotvuje povinnosti vlastníka tak, aby byla zachována podstata lesa, aby požadavky společnosti na funkci vodohospodářskou, klimatickou, rekreační a další, byly naplněny. Ostatní záležitostii ale nechává na vlastníkovi, případně na odborném lesním hospodáři, aby se rozhodoval podle místních podmínek a možností. Vycházíme přitom ze zkušeností sousedních zemí Bavorska, Rakouska, kde takové zákony jsou a kvalita lesa je tam srovnatelná nebo lepší než v České republice.

Je o práci lesníka zájem u mladých lidí?

Kdybychom dnes neměli agenturní zahraniční zaměstnance, měli bychom problém všechny práce v pěstební činnosti zajistit, je to těžká, manuální práce. V těžební činnosti nám pomáhají harvestory. Nižší zájem je i o technicko-hospodářské funkce. Před dvaceti lety se na místo hajného přihlásilo dvacet uchazečů, dnes dva. Možná mají pocit, že je to komplikované a bez perspektivy, že budoucnost lesů tkví v pralesích a lesník tam nebude potřeba. Osobně si ale myslím, že bez lesníka, bez ochrany lesních porostů a dozoru to nepůjde, i když se třeba bude v lesích hospodařit méně. Možná některé odrazuje dlouhodobost produkce a s tím související velká míra nejistoty. Společenské požadavky nebo změny klimatu mohou být takové, že se ukáže, že to děláme špatně. Pracujeme ale v dobré víře a s objemem informací, které máme dnes k dispozici. Pravda se ukáže až našim následovníkům.

Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří ve Vaší práci.