Spárkatá zvěř - Mnoho zvěře nedovolí obnovit lesy

19.06.2019

Lesy bez zvěře by byly bez života. Když je ale zvěře moc, umírají lesy. V některých oblastech je zvěře tolik, že doslova brání vzniku nového lesa na plochách po kalamitě. Jak a proč?

V podstatě se jedná o dva hlavní důvody:

poškozování jednotlivých stromů nebo celých skupin ohryzem a loupáním nejčastěji v mladých a středně starých porostech. Loupání a ohryz jsou způsobovány jelenem evropským, jelenem sikou, muflonem a daňkem, a to ponejvíce v zimě. Podle velikosti poškozené plochy vzhledem k obvodu kmene může v důsledku ohryzu dojít až k uhynutí stromu. V místě poranění bývá dřevina často napadena dřevokaznou houbou, dochází k rozvoji hniloby a oslabení stability stromu, hrozí zlomy a vývraty či následné napadení dalšími škůdci (pilořitky, tesaříci). Poškozená bývá většina dřevin, nejčastěji smrk, z dalších dřevin habr, buk, jasan ztepilý, jeřáb ptačí, vrby, duby, lípy, olše, borovice lesní, jedle bělokorá, topoly
poškozování nejmladších porostních stádií okusem a vytloukáním. Okusem jsou postiženy buď postranní větve ve vrcholové části mladých stromků, nebo jejich terminální výhony, často ale obojí. Rozlišení původce okusu podle charakteru poškození je možné jen rámcově. U menších, méně vitálních jedinců má poškození za následek uhynutí, u starších vede ke stagnaci růstu a vzniku typických okusových forem (bonsaje) a zvýšené citlivosti na sucho. Poškozování okusem omezuje až limituje možnosti zejména přirozené obnovy lesních porostů. Vysoce poškozená bývá většina listnáčů, z jehličnanů nejvíce jedle.

Lesníci chrání buď každý stromek zvlášť nátěrem, který zvěř odpuzuje, nebo ochranným obalem (oplůtek nebo tubus kolem každého stromku) nebo staví ploty kolem zalesněných pasek (tzv. oplocenky). To všechno ale vyžaduje hodně peněz a lidské práce, a když je zvěře moc, ani to nestačí. Jediným řešením je tak dosažení vyrovnaného stavu mezi množstvím zvěře a možností krajiny ji uživit.

Na rozdíl od lesnictví je myslivost až na výjimky volnočasová aktivita, která bývá často provozována na cizích pozemcích a majitelé menších lesů nemají moc možností, jak vysoké stavy zvěře v lokalitě ovlivnit a stromky ve svém lese před zvěří ochránit. V souvislosti s klimatickou změnou je nezbytné obnovit stabilitu lesů rozmanitější dřevinnou skladbou v naději, že alespoň některé z dřevin v budoucnu obstojí. Převážná většina těchto dřevin však končí v bachorech býložravé zvěře. Zvěř je zásadním a neřešeným limitem pro vnesení jakékoli další dřeviny do porostů. Současný kalamitní rozpad lesů nebývalého rozsahu, a s ním související nárůst objemu povinné obnovy, potřebu tento problém řešit ještě umocňují.

Vlastníci lesů urgentně potřebují finanční pomoc ve výši minimálně třech miliard korun na pomoc při zpracování kalamity a opětovném zalesnění pro rok 2019 a vyčlenění ve státním rozpočtu na rok 2020 na obnovu lesů 5 až 7 mld. Kč. Jestliže nedojde ke změně legislativy a regulaci spárkaté zvěře, vynaložené finanční prostředky i lidské úsilí lesy zachránit, neodvratně skončí v jejím žaludku.

Po celou dobu účinnosti platného zákona o myslivosti nedošlo ani ke snížení škod na lese, ani ke snížení početnosti zvěře. Početní stavy býložravé zvěře naopak nadále narůstají. Uvedené skutečnosti opakovaně prokazují periodické Inventarizace škod zvěří, Národní inventarizace lesů i každoroční výsledky myslivecké statistiky. Ke zlepšení nepřispěly ani opakovaně vydávané metodické pokyny MZe pro redukci početních stavů spárkaté zvěře. Problematikou vztahu lesa se zabýval již Národní lesnický program II a Národní akční plán adaptace na klimatickou změnu, skutečné řešení však nebylo přijato žádné. Základem je efektivní způsob hodnocení vlivu zvěře na les a z něj vycházející nástroje umožňující dosažení takových stavů zvěře, aby škody zvěří nebyly zásadním limitem pro úspěšnou obnovu. Vhodná metodika k posouzení míry poškození lesa i příklady z okolních států existují. Stačí se jen inspirovat zkušenostmi lesníků v Rakousku nebo Německu.