Genové základny smrku - Naděje pro budoucnost lesů

Ačkoli se v budoucnu zastoupení smrku v důsledku sucha a kůrovcových kalamit sníží ve prospěch pestřejší druhové skladby, budou i nadále zpracovatelé smrkové dříví potřebovat. S ohledem na celou řadu pozitiv této stále nejvýznamnější hospodářské dřeviny ve střední Evropě je třeba hledat cesty, jak jeho pěstování na vhodných stanovištích do budoucna udržet a kriticky zvažovat snahy o jeho paušální vyloučení z obnovy porostů. Jedním z těchto řešení jsou genové základny pro zachování cenných populací lesních dřevin.

Smrk je dřevinou s velkou adaptační schopností, která dokáže dostatečně rychle uzpůsobit části svých orgánů podle charakteru vnějšího prostředí, a má tak předpoklad udržitelnosti v měnících se přírodních podmínkách. Přesto se jako jednotlivec nedokáže ubránit extrémnímu působení vnějších faktorů, ale jeho populace s dostatkem geneticky variabilních jedinců jsou schopny těmto atakům odolat. Pokud populace dosahuje vysoké genetické rozmanitosti a morfologické proměnlivosti, lze předpokládat i možnost jejího úspěšného šíření do okolí.

"K zachování cenných populací a zajištění jejich dostatečného genetického potenciálu jsou lesníky v součinnosti s pověřenou osobou vyhlašovány genové základny, které umožňují uchování genetických zdrojů in situ (na původním místě) v dostatečné variabilitě. Do těchto objektů je žádoucí obecně zahrnout pouze takové porosty, které svými genetickými, resp. fenotypovými vlastnostmi odpovídají lokálně významným cenným sortám," uvádějí autoři studie Martin Fulín, Jaroslav Dostál, Jiří Čáp a Petr Novotný.

Fenotypové a růstové variability smrku ztepilého v prostředí genové základny se vydali do terénu hodnotit odborníci na biologii a šlechtění lesních dřevin Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v rámci řešení výzkumného projektu, který financuje Národní agentura pro zemědělský výzkum. Jejich měření se uskutečnilo v genové základně Trčkov-Šerlišský kotel-Vrchmezí v Orlických horách.
Stanovištní podmínky ve zkoumaných lokalitách jsou pro smrk optimální, neboť území leží v 5.-7. lesním vegetačním stupni (LVS), v nadmořské výšce 680-1010 m, s průměrnou roční teplotou 7 °C a průměrným ročním úhrnem srážek ca 900-1000 mm.

V rámci studie výzkumníci porovnávali celkem 15 porostů. S jedinou výjimkou vybrali v každém porostu vždy 35 stromů (celkem hodnotili 523 jedinců), u kterých zjišťovali dendrometrické údaje (výška stromu, výška nasazení koruny, výčetní tloušťka). Ze zjištěných kvantitativních charakteristik vypočítali poměrné hodnoty (poměr výšky nasazení koruny k celkové výšce stromu, štíhlostní kvocient). Dále hodnotili morfologické charakteristiky: tvar kmene, poškození kmene, tvar koruny, tvar větví apod.

"Výsledky provedeného šetření v modelové genové základně prokázaly, že nejcennějším genetickým materiálem je centrální část (jádro), od níž s nárůstem vzdálenosti klesá jak produkce, tak kvalita stromů. Lze tedy konstatovat, že území této konkrétní GZ je vhodně vymezeno. Pro umožnění zachování žádoucí genetické informace a jejího předávání do sousedních porostů je tak mj. nutno dbát na ponechání centrálních částí i dalších kvalitních porostů přirozené obnově a v souladu s pravidly hospodaření v genových základnách při umělé obnově zájmových dřevin uplatňovat pouze kvalitní reprodukční materiál místního původu," shrnují výsledky dosavadního měření autoři studie.

Přečtěte si víc: Dobré důvody, proč sázet smrk