Havěťologie: Dřevokaz čárkovaný – podzemní zahradník, který dřevo nežere, ale přesto ho znehodnotí

Drobný válcovitý krunýř zdobený podélnými tmavými proužky, díky kterým vypadá, jako by měl na sobě vězeňský mundúr. Na první pohled jde o naprosto nenápadného broučka, kterého byste v lese snadno přehlédli. Nenechte se ale zmást jeho nepatrnou velikostí. Dřevokaz čárkovaný (Trypodendron lineatum) patří mezi nejobávanější technické škůdce v našich lesích. Zatímco lýkožrout smrkový zabíjí stojící stromy tím, že jim pod kůrou spase lýko, tento čárkovaný minér jde mnohem hlouběji – rovnou do bílého dřeva. Samotné dřevo mu přitom vůbec nechutná. Vrtá do něj proto, aby si uvnitř kmene založil soukromou podzemní pěstírnu hub. Pro lesníky a pilaře to znamená jediné: z prvotřídní kulatiny se během pár týdnů stává znehodnocený materiál. Ale pěkně od začátku…

Námluvy a životní cyklus

Dřevokaz čárkovaný je jedním z prvních jarních poslů v lese. Jakmile se v březnu nebo dubnu vzduch ohřeje na 12 až 15 °C, dospělí brouci opouštějí svá zimoviště v lesní hrabance a vyrážejí hledat ideální místo pro založení rodiny. Po čichu neomylně vyhledávají čerstvě pokácené kmeny ze zimní těžby nebo čerstvé vývraty, které mají přesně tu správnou vlhkost.

Po spáření na povrchu kůry přebírá iniciativu samička, která se okamžitě pustí do těžké hornické práce. Provrtá se kolmo skrz kůru několik centimetrů hluboko do bělového dřeva, kde se chodba větví a stáčí do stran podél letokruhů. Během vrtání samička ze speciálních schránek na svém těle (tzv. mycetangií) vypouští spory symbiotické ambrosiové houby (Ambrosiella ferruginea), kterými stěny tunelu doslova naočkuje. Nad hlavním tunelem i pod ním pak vykouše drobné komůrky, do každé naklade jedno vajíčko a o zbytek se postará příroda. Vylíhlé larvy vůbec nežerou dřevo – živí se výhradně výživným podhoubím, které mezitím na stěnách chodbiček vyrostlo. Po zakuklení se mladí brouci prokoušou stejnou cestou ven a koncem léta odlétají přezimovat do hrabanky.

Život dřevokaze

Dřevokaz čárkovaný se řadí do podčeledi kůrovcovitých, ale způsobem života se od svých příbuzných výrazně liší. Měří jen kolem 3 až 3,5 milimetru, má tmavý, téměř kulovitý štít a světle hnědé krovky s typickými tmavými podélnými pruhy.Patří mezi takzvané ambrosiové brouky – jedny z nejstarších zemědělců na planetě, kteří si dávno před člověkem dokázali ochočit houby a pěstovat je v čisté monokultuře.

Bez své houby by dřevokaz nepřežil a houba se zase bez svého okřídleného zahradníka nedokáže dostat do nového dřeva.Jde o dokonalou symbiózu, která v přirozeném pralese pomáhá rychleji rozkládat mrtvé kmeny. V hospodářském lese, kde na dříví čekají pily a truhláři, však tato spolupráce způsobuje milionové škody.

Jeho kořist

Hlavní kořistí dřevokaze čárkovaného jsou jehličnany – především smrk, jedle, borovice a modřín. Na rozdíl od agresivních kůrovců si dřevokaz netroufne na zdravý, vitální strom plný pryskyřice. Vybírá si kmeny čerstvě pokácené a ponechané v lese na skládkách, stromy polámané větrem nebo jedince silně oslabené.

Pro samotný ekosystém lesa tak nepředstavuje hrozbu plošného vymírání živých porostů. Z pohledu lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu jde ovšem o kalamitního škůdce, který dokáže během jediného teplého jara znehodnotit celé skládky toho nejkvalitnějšího dříví ze zimních těžeb.

Jak poznáte napadený strom?

Zatímco lýkožrout za sebou na kůře nechává hnědou drť z rozkousaného lýka, dřevokaz čárkovaný se prozradí zářivě bílým práškem. Protože vrtá hluboko do světlého bělového dřeva, vynáší ven jemné bílé pilinky připomínající hladkou mouku. Pokácené klády na lesních skládkách pak vypadají, jako by je někdo na mnoha místech pocukroval.

Pokud z takového kmene sloupnete kůru, neuvidíte klasické kůrovcové obrazce, ale jen drobné kulaté otvory o průměru asi 1,5 milimetru mířící kolmo do dřeva. To pravé překvapení se ukáže až na pile při rozřezání kmene. Chodbičky uvnitř dřeva tvoří charakteristické "žebříčky" a vlivem pěstované houby jejich stěny zoxidují a zčernají. Na prknech a trámech se pak objevují typické černě lemované dírky.

Víte, že:

• Jde po vůni alkoholu: V pokácených kmenech probíhají kvasné procesy a uvolňuje se etanol. Právě tato vůně dřevokazi prozradí, že má dřevo ideální vlhkost pro jeho houbu.

• Konec hudebních nástrojů: Černé dírky (tzv. "muší stopy") sice neohrozí pevnost stavebních trámů, ale dřevo esteticky znehodnotí. Nemůže se pak použít na výrobu nábytku, dýh ani hudebních nástrojů.

• Zimuje v zemi, ne ve stromě: Na rozdíl od běžných kůrovců opouští dřevokaz kmen už na konci léta a zimu přečkává zahrabaný v lesní hrabance.