Havěťologie: Ploskohřbetka smrková a severská – nenápadní tkalci zkázy smrkových lesů

Když vám tento hmyz přistane na ruce, možná byste ho považovali za neškodnou, trochu neohrabanou mouchu s plochým zadečkem. Zdání ale klame. Ploskohřbetka smrková (Cephalcia abietis) a její menší příbuzná ploskohřbetka severská (Cephalcia arvensis) sice nemají hrůzostrašná kusadla jako tesaříci, ale pro smrkové porosty znamenají pohromu. Zatímco kůrovec stromům nekompromisně přeruší tok živin pod kůrou, ploskohřbetky je oslabí tím, že jim doslova sežerou "plíce" – jejich jehličí. A když se spojí síly těchto nenápadných tkalců, dokážou zelené koruny smrků proměnit v prořídlá, rezavá torza. Ale pěkně od začátku…

Námluvy a životní cyklus

Dospělé ploskohřbetky se v lesích objevují na jaře a počátkem léta. Nejsou to žádní zdatní letci; spíše těžkopádně poletují kolem korun stromů. Po krátkých námluvách naklade samička svá vajíčka – úhledně seřazená do malých řetízků – přímo na smrkové jehlice.

Skutečné drama začíná v momentě, kdy se z vajíček vylíhnou takzvané housenice. Ty se okamžitě pustí do práce. Namísto toho, aby jen tak lezly po větvi, začnou kolem sebe spřádat hustá pavučinová vlákna. Vytvoří si jakýsi společný vak či hnízdo, ze kterého podnikají žravé výpravy za potravou. Jak housenice rostou, hnízdo se zvětšuje a postupně se plní zbytky ohlodaných jehlic a trusem. Když na konci léta dosáhnou plné velikosti, spustí se na vlákně k zemi a zavrtají se hluboko do lesní hrabanky, kde se nakonec zakuklí.

Život ploskohřbetky

Ačkoliv obě ploskohřbetky vypadají velmi podobně – mají široká, zploštělá těla (odtud jejich název) o velikosti zhruba jednoho centimetru –, liší se svými chutěmi. Ploskohřbetka smrková je opravdový konzervativec, který si vybírá výhradně starší jehličí v dospělých, starých lesích. Naopak její příbuzná, ploskohřbetka severská, je mnohem flexibilnější. Často napadá mladší porosty a nepohrdne ani čerstvě vyrašenými, mladými jehlicemi.

Larvy ploskohřbetek navíc nejsou pravé housenky, i když tak na první pohled vypadají. Jelikož patří mezi blanokřídlý hmyz (stejně jako vosy nebo včely), chybí jim na zadečku takzvané pabonožky. Místo nich se při pohybu po jehličí spoléhají právě na svá hedvábná vlákna, po kterých se obratně posouvají jako malí akrobaté.

Ploskohřbetčina kořist

Hlavním cílem jejich nájezdů jsou smrkové porosty. Samotný žír (odborný termín pro okusování jehličí) strom okamžitě nezabije, ale způsobí mu obrovský fyziologický šok. Strom bez jehličí nedokáže plně fotosyntetizovat, ztrácí vodu a jeho přirozené obranné mechanismy kolabují.

Masivní přemnožení ploskohřbetek tak funguje jako pozvánka na hostinu pro další škůdce. Oslabený smrk, který přežije "holožír" (úplné sežrání jehličí), už nemá dostatek síly a pryskyřice na to, aby se ubránil následnému dorážení obávaného kůrovce nebo invazi dřevokazných hub.

Jak poznáte napadený strom?

Na rozdíl od kůrovce nebo tesaříka, kteří se skrývají pod kůrou, je poškození od ploskohřbetek vidět z dálky. Koruny napadených smrků začnou nápadně řídnout, prosvítají a získávají nezdravý, rezavě hnědý nádech.

Pokud se podíváte blíž na větve, spatříte nepěkné, špinavé pavučinové vaky. Tyto zámotky jsou doslova napěchované drobnými nazelenalými nebo hnědými granulkami – trusem housenic. Při masivním přemnožení můžete v tichém letním lese dokonce slyšet jemné šustění. Není to vítr, ale takzvaný trusový déšť, který padá z tisíců ohlodaných větví do suchého listí a jehličí na zemi.

Víte, že:

• Mistři ve vyčkávání: Housenice ploskohřbetek dokážou v lesní půdě "přeléhat" v takzvané diapauze klidně i tři nebo čtyři roky. Čekají tak na ideální klimatické podmínky, aby se pak zničehonic vyrojily v obrovských, zničujících masách.

• Zákeřný způsob stolování: Pavučinová hnízda neslouží k chytání kořisti jako u pavouků. Je to bezpečný, hedvábný "jídelní kout", který žravé housenice spolehlivě chrání před deštěm i predátory, jako jsou ptáci nebo dravý hmyz.

• Falešné housenky: Přestože vypadají jako housenky motýlů, entomologové jim správně říkají housenice. Kdybyste je vytáhli z jejich pavučinového hnízda, na hladké větvičce by se kvůli chybějícím zadečkovým nožičkám jen bezmocně převalovaly.