Jak přežívá les zimu: Kdo spí jako dudek, kdo jen podřimuje a kdo drží zimní hlídku?
Když v listopadu spadne poslední listí a rtuť teploměru klesne pod bod mrazu, může se na první pohled zdát, že se v lese zastavil život. Opak je ale pravdou. Příroda pouze přepnula do úsporného režimu. Každý obyvatel lesa má na zimu svůj vlastní recept – zatímco jedni tvrdě prospí celé měsíce, jiní si jen občas zdřímnou a další musí vyrazit za potravou i v tom největším mrazu.

1. Pravý zimní spánek (hibernace): Mistrovský úsporný režim
Pro některé druhy by hledání potravy v zasněženém lese znamenalo jistou smrt, a tak vsadily na dokonalé zpomalení všech životních funkcí. Zvířata v pravém zimním spánku si na podzim vytvoří silnou tukovou zásobu a zalezou do dobře izolovaných úkrytů.

Ježek západní a východní: V hromadě listí a větví si postaví teplé hnízdo. Jeho tělesná teplota klesne z běžných 35 °C na pouhé 4 až 5 °C a srdce mu místo dvou set úderů za minutu tluče jen zhruba dvakrát až pětkrát.
Netopýři: Zavěšení hlavou dolů v jeskyních, starých štolách nebo dutinách stromů dokážou hibernovat až do jara.Během spánku dýchají jen jednou za několik minut.
Plazi a obojživelníci: Zmije, užovky, ještěrky i žáby jsou studenokrevní živočichové, jejichž aktivita závisí na teplotě okolí. Zimu tráví v nezamrzajících hloubkách – v podzemních norách, pod kořeny stromů nebo v bahně na dně lesních tůní.
2. Nepravý zimní spánek: Dlouhé polehávání s přestávkami na svačinu
Řada lesních savců se do hluboké hibernace neukládá. Jejich tělesná teplota klesá jen nepatrně a spí spíše lehkým spánkem. Jakmile se v zimě na pár dní oteplí, vylezou z úkrytu, protáhnou se, dojdou si na záchod a pokusí se najít něco k snědku.

Jezevec lesní: Ve své rozvětvené podzemní noře ("jezevčím hradu"), kterou si vystlal suchou trávou a mechem,dokáže prospat týdny v kuse. Žije ze zásob tuku, které si na podzim poctivě nabral.
Veverka obecná: V zimě nevylézá za vichřice a silných mrazů, ale za slunečných dnů ji v korunách stromů potkáte běžně. Vybírá své podzimní spižírny s oříšky a šiškami – a protože si často nepamatuje, kam všude je schovala,stává se z ní nejpracovitější "lesní zahradník", který nechtěně vysazuje nové stromy.
Medvěd hnědý: V našich lesích je sice vzácným hostem, ale patří mezi nejznámější zimní spáče. Ve svém brlohu dokáže bez příjmu potravy i vody strávit několik měsíců, přičemž samice uprostřed zimy dokonce přivádějí na svět mláďata.
3. Zimní hlídka: Kdo v lese pracuje na plný úvazek
Většina velkých obyvatel českých lesů zimu neprospí vůbec. Musí ale šetřit energií a přizpůsobit svůj jídelníček i hustotu kožichu či peří.

Srnčí, jelení a dančí zvěř: Na zimu mění lehkou letní srst za hustý, dutý zimní kožich, který skvěle izoluje. Místo šťavnaté trávy okusují pupeny, větvičky, ostružiní a kůru. Sdružují se do větších tlup, protože ve skupině se snáze hlídá okolí a prošlapává hluboký sníh.
Liška obecná: Díky husté zimní srsti a huňatému ohonu, kterým si při spánku na sněhu zakrývá čenich, jí mráz nevadí. Její dokonalý sluch jí umožňuje lokalizovat hraboše pohybující se hluboko pod sněhovou pokrývkou – a pak následuje její typický vysoký skok přímo do sněhu.
Datel, strakapoud a sýkorky: Zatímco vlaštovky a čápi odletěli na jih, stálí ptáci zůstávají. Strakapoudi a datlové mají v zimě o potravu postaráno, protože vysekávají larvy dřevokazného hmyzu zpod kůry stromů. Sýkorky, brhlíci a šoupálci zase tvoří smíšená hejna a společně pročesávají každou skulinu v kůře, kde by se mohla ukrývat vajíčka nebo kukly hmyzu.
Věděli jste, že…?
Spánek šetří les: Pro lesníky i samotná zvířata je zimní klid naprosto zásadní. Pokud člověk nebo volně pobíhající pes vyplaší spícího ježka nebo v zimě vyruší tlupu srnčí zvěře, zvířata musí vydat obrovské množství energie na útěk. Tu už ale v zimě nemají z čeho doplnit, což pro ně může být fatální. V zimním lese se proto držte vyznačených cest a dopřejte přírodě zasloužený odpočinek.
