Kdo nám to tu řádí? Průvodce poškozením lesa zvěří
Při procházce lesem se stačí jen trochu pozorněji zadívat kolem sebe a zjistíte, že stromy vyprávějí příběhy. Ulomený vrchol mladého smrčku, sloupaná kůra nebo odřený kmínek nejsou dílem náhody, ale jasným vzkazem, že se zde pohybovala lesní zvěř.
Pro lesníky tyto stopy (tzv. pobytové znaky) často znamenají vrásky na čele, protože představují škody na lesních porostech. Pro běžného návštěvníka lesa jsou ale fascinujícím oknem do života zvířat. Pojďme si společně rozklíčovat pět základních typů poškození stromů, co přesně znamenají a kdo za nimi stojí.
1. Okus: Ostrý sestřih mladých stromků
Okus je jedno z nejčastějších poškození, se kterým se v lese setkáte. Zvíře při něm ukusuje pupeny, listy a tenké koncové výhony (letorosty) mladých stromků. Stromek pak zakrňuje, deformuje se, nebo v nejhorším případě hyne.
Kdo to dělá: Především srnčí, jelení a dančí zvěř, ale také zajíci. Zvířata s chrupem přežvýkavců (srny, jeleni) nemají horní řezáky, takže větvičku vlastně spíše utrhnou a zanechají roztřepený konec. Zajíc větvičku ostrými zuby odhryzne čistě, jako byste ji ustřihli zahradnickými nůžkami.
Proč to dělají: Je to jejich přirozený způsob obživy. Mladé výhonky jsou plné živin a měkkých pletiv.
2. Loupání: Letní svlékání stromů z kůže
Pokud uvidíte strom, kterému chybí kůra v dlouhých svislých pruzích, díváte se na loupání. K tomuto jevu dochází výhradně v době vegetace (od jara do konce léta). V kmeni proudí velké množství mízy, kůra je uvolněná a zvíře ji dokáže zuby snadno uchopit a stáhnout jako slupku od banánu.
Kdo to dělá: Hlavním viníkem je jelení zvěř (občas i dančí nebo mufloní).
Proč to dělají: Jde o hledání potravy, minerálů a takzvaných tříslovin, které zvířatům pomáhají s trávením (například při jednostranné stravě na polích). Někdy je to zkrátka reakce na stres nebo nedostatek klidu k pastvě v otevřené krajině.
3. Ohryz: Zimní nouzová dávka
Ohryz se na první pohled může plést s loupáním, ale je v něm zásadní rozdíl – dochází k němu v zimě (v době vegetačního klidu). Kůra v zimě kmen pevně obepíná a nejde stáhnout v dlouhých pruzích. Zvíře ji proto musí pracně odškrabávat a okusovat zuby po menších kouscích. Na dřevě pak často zůstávají jasně patrné rýhy od zubů.
Kdo to dělá: Znovu jelení a dančí zvěř, ale velkými mistry v ohryzu jsou v zimních měsících také zajíci, bobři nebo drobní hlodavci (např. norníci).
Proč to dělají: Kůra a lýko slouží jako nouzová potrava, když je v lese silná vrstva sněhu nebo mráz a klasická zelená strava je nedostupná.
4. Vytloukání: Jarní manikúra paroží
Tohle poškození nemá nic společného s potravou. Jedná se o mechanické odírání kůry a větví na mladých stromcích (často jde o tenké stromky do tloušťky paže). Kůra je potrhaná, z kmínku visí lýko a větvičky bývají polámané.
Kdo to dělá: Samci parohkaté zvěře – srnci, jeleni a daňci.
Proč to dělají: Když samcům naroste nové paroží, je obalené vyživující, ochlupenou kůží (zvanou lýčí). Když paroh doroste a ztvrdne, lýčí odumře a svědí. Samec si proto paroží tře o stromky, aby se lýčí zbavil. Druhým, velmi důležitým důvodem je pachové a vizuální značení teritoria.
5. Vyrývání (rytí): Zemědělské práce naruby
Zatímco předchozí body se týkaly stromů, vyrývání se odehrává na zemi. Lesní půda, hrabanka nebo i louka vypadají, jako by je někdo hluboce zoral a překopal. Často jsou přitom poškozeny mělké kořeny stromů.
Kdo to dělá: Tohle je jasný podpis černé zvěře (divokých prasat).
Proč to dělají: Prasata mají v rypáku neuvěřitelnou sílu a výborný čich. Pod povrchem země hledají svou oblíbenou potravu – kořínky, hlízy, larvy hmyzu, žížaly, drobné hlodavce nebo spadané žaludy a bukvice.
Až příště vyrazíte na procházku, zkuste se proměnit ve stopaře. Zkuste najít roztřepenou ukousnutou větvičku od srnce, v létě sloupaný smrk od jelena, nebo čerstvě zrytou půdu od prasete. Les hned získá úplně novou, dobrodružnější tvář!