Když se nás příroda snaží zmást: Záhada chybějících a falešných letokruhů

Počítání letokruhů se zdá být tou nejjednodušší matematikou v přírodě. Jeden tmavý a jeden světlý proužek se rovná jednomu roku života stromu. Tato základní poučka z hodin prvouky funguje ve většině případů spolehlivě, ale stromy jsou živé organismy, nikoliv přesné mechanické hodiny. Když se do jejich růstu vloží extrémní výkyvy počasí, stres nebo škůdci, dokážou tito přírodní kronikáři svou evidenci pořádně zamotat. Výsledkem jsou anomálie, ze kterých dendrochronologům občas vstávají vlasy na hlavě – chybějící, nebo naopak falešné letokruhy.

Dva roky v jednom? Falešné letokruhy

Střídání světlého jarního a tmavšího letního dřeva je dáno fyziologií stromu. Na jaře potřebuje rychle hnát vodu do nových listů, proto tvoří široké buňky s tenkými stěnami (jarní dřevo). V létě už mu jde spíše o pevnost kmene, buňky jsou užší a jejich stěny tlustší (letní dřevo). V zimě se růst zastaví úplně, čímž vznikne ostrá hranice.

Co se ale stane, když uprostřed léta udeří drtivé sucho? Strom se dostane do silného fyziologického stresu. Začne tvořit husté, tmavé dřevo typické pro konec sezóny, nebo svůj růst dočasně zastaví úplně. Jakmile se však na konci srpna přiženou vydatné deště a teploty jsou stále příznivé, strom znovu "ožije" a začne opět tvořit řidší, světlejší dřevo, než ho definitivně uspí skutečný příchod zimy.

Při pohledu na řez kmenem to pak vypadá, jako by v jednom kalendářním roce proběhly roky dva. Tento zmatek však nezpůsobuje jen sucho. Falešný letokruh dokáže vyvolat i pozdní jarní mráz, který poškodí rašící pupeny, nebo kalamita listožravého hmyzu (například bekyně mnišky). Pokud housenky strom uprostřed sezóny zcela odlistí, musí kmen investovat obrovské množství energie do tvorby nových listů a růst do šířky se na čas přeruší.

Když na záznam nezbude energie: Chybějící letokruhy

Zatímco u falešných letokruhů příroda přidává, u těch chybějících naopak ubírá. Pokud strom zažije extrémně nepříznivý rok – ať už kvůli krutému a dlouhému suchu, nezvykle chladnému létu, nebo proto, že je v hustém lese zkrátka příliš zastíněn dominantními sousedy – musí drasticky šetřit energií.

V takovém režimu přežití se strom soustředí pouze na udržení svých naprosto nezbytných funkcí. Živiny putují primárně do kořenů a do udržení listové plochy. Na rozšiřování obvodu kmene zkrátka nezbydou stavební látky. Výsledkem je, že se v dané sezóně letokruh ve spodní části kmene vůbec nevytvoří, případně vznikne jen částečně na jedné straně (například nad silným kořenem), zatímco na zbytku obvodu chybí. Jde o běžný jev u stromů rostoucích na samé hranici přežití, typicky vysoko v horách nebo na rozpálených skalnatých srázech.

Detektivní práce v laboratoři

Pokud by vědec analyzoval pouze jeden kmen, falešné a chybějící letokruhy by ho nevyhnutelně vedly k chybným závěrům o stáří dřeva i o historickém podnebí. Dendrochronologie se proto nikdy nespoléhá na jediný vzorek.

Klíčem k rozluštění této přírodní kamufláže je metoda zvaná křížové datování (cross-dating). Odborníci odeberou vzorky z desítek stromů v jedné lokalitě a jejich letokruhové křivky navzájem prolnou. Hledají takzvané "ukazatelové roky" – extrémně úzké letokruhy z globálně špatných sezón, které se musí vyskytovat u všech stromů ve stejné oblasti. Pokud u jednoho stromu mezi dvěma bezpečně datovanými roky napočítají deset letokruhů a u druhého jen devět, je jasné, že jeden kroužek chybí. Falešné letokruhy zase prozradí mikroskop, pod kterým je vidět, že jejich vnější okraj netvoří ostrou, jasně ohraničenou linii, ale přechází do dalšího dřeva plynuleji než skutečná zimní hranice.

Tyto anomálie ve dřevě nejsou systémovou chybou, ale naopak neobyčejně cenným záznamem. Právě ty roky, kdy stromy nedokázaly dodržet svůj běžný růstový rytmus, nám dnes poskytují ty nejpřesnější důkazy o dávných klimatických katastrofách a nezdolné houževnatosti přírody.