Rozdělení a přehled zvěře v České republice: Od králů lesa až po černé rytíře
Když se řekne "zvěř", většina lidí si představí jednoduše jakékoli zvíře běhající po lese. Z pohledu myslivosti a zákona je to ale mnohem přesnější. Zvěří se nazývají pouze vybrané druhy volně žijících živočichů (savců a ptáků), které za zvěř výslovně označuje zákon o myslivosti. Například taková veverka, ježek nebo datel jsou sice obyvatelé lesa, ale mezi zvěř nepatří.
Aby se v tom myslivci a milovníci přírody vyznali, existuje tradiční rozřazení (pořadač) zvěře, které má v české myslivosti hlubokou historii.
1. Základní dělení: Srstnatá a pernatá
Nejjednodušší a současné dělení vychází z biologie a řídí se tím, co má zvíře na sobě:
Zvěř srstnatá (savci): Patří sem vše od zajíce přes lišku až po jelena nebo divočáka.
Zvěř pernatá (ptáci): Zahrnuje druhy jako bažant obecný, kachna divoká, husa velká, krocan divoký nebo holub hřivnáč.
Mimoto zákon dělí zvěř také na tu, kterou lze obhospodařovat lovem, a na druhy hájené (chráněné), které se lovit nesmí (např. vydra říční, rys ostrovid, bobr evropský nebo tetřev hlušec).
2. Tradiční myslivecké rozdělení podle barev a ušlechtilosti
Mnohem zajímavější je historické dělení podle tzv. ušlechtilosti a barev, ze kterého dodnes vychází běžná myslivecká mluva:
Černá zvěř (Prase divoké)
Pojem černá zvěř označuje v naší přírodě výhradně prase divoké (Sus scrofa). Své jméno získala podle tmavého zbarvení zimní srsti (štětin) a také proto, že se po staletí válela v bahništích (tzv. kalištích), což jí dodávalo tmavý vzhled.Myslivci divočákům často přezdívají "černí rytíři".
Samci se nazývají kňouři (mají výrazné zahnuté kly – zbraně).
Samice jsou bachyně (vůdčí samice vede celou tlupu, tzv. rudl).
Mláďata v prvním roce života jsou selata (mají typické podélné pruhy), ve druhém roce se jim říká lončáci.
Černá zvěř je mimořádně inteligentní, má vynikající čich a sluch, je převážně nočním tvorem a jako všežravec dokáže při přemnožení způsobit značné škody na zemědělských plodinách.
Červená zvěř (Vysoká)
Jako červená zvěř se tradičně označuje jelen evropský (laň a kolouch). Název pochází z rezavě hnědého zbarvení jejich letní srsti. Společně s daňky, muflony či kamzíky se také řadí mezi tzv. zvěř vysokou, což historicky znamenalo ušlechtilou zvěř, jejíž lov byl vyhrazen pouze králům a vysoké šlechtě.
Zvěř nízká
Oproti vysoké zvěři stála zvěř nízká, kterou směli lovit i nižší šlechtici nebo měšťané. Dnes sem v myslivecké praxi řadíme především srnce obecného, zajíce polního, králíka divokého a z pernaté zvěře pak bažanty, koroptve a divoké kachny.
3. Zvěř škodná (Dravá)
V dřívějších dobách se zvěř dělila na užitkovou (pro maso – zvěřinu) a škodnou, která užitkovou zvěř lovila. Dnes už se pojem "škodná" v zákoně nepoužívá, protože každý predátor má v ekosystému své nezastupitelné místo, ale mezi myslivci je stále živý.
Patří sem především šelmy (tzv. zvěř dravá):
Liška obecná – nejhojnější šelma naší krajiny.
Kuna lesní a kuna skalní – obratní lovci drobných savců a ptáků.
Jezevec lesní – noční obyvatel rozsáhlých podzemních nor (hradů).
Invazní druhy – psík mývalovitý, mýval severní nebo norek americký, kteří v naší přírodě nejsou původní a vytlačují domácí druhy.
Přehledný tahák: Kdo je kdo v lese
Skupina zvěře Typický zástupce Myslivecké pojmenování (Samec / Samice / Mládě)
Černá zvěř Prase divoké Kňour / Bachyně / Sele (později lončák)
Vysoká (červená) zvěř Jelen evropský Jelen / Laň / Kolouch
Spárkatá (ostatní) Daněk skvrnitý Daněk / Daněla / Daňče
Spárkatá (ostatní) Muflon Muflon / Muflonka / Muflonče
Nízká (srstnatá) Srnec obecný Srnec / Srna / Srnče
Nízká (srstnatá) Zajíc polní Ramliak (zaječák) / Zaječka / Zajíče
Nízká (pernatá) Bažant obecný Kohout / Slepice / Kuře
Rozdělení zvěře není jen samoúčelným katalogem. Pomáhá myslivcům a správcům lesa rozumět potřebám jednotlivých druhů, správně o ně pečovat v době nouze a udržovat rovnováhu mezi lesem, polem a zvířaty, která v nich žijí.