Fascinující svět hub: Svítí, komunikují a dokonce ovlivňují počasí

Češi jsou známí svou vášní pro houbaření – lesní procházka s košíkem, hledání hřibů a bedel patří mezi oblíbené letní i podzimní aktivity. Ale houby nejsou jen lahůdkou na talíři. Ve skutečnosti jsou nesmírně zajímavé, a to jak z biologického, tak ekologického či kulturního hlediska. Některé druhy mají vlastnosti, které možná překvapí i zkušené houbaře. 

Houby se neřadí mezi rostliny ani živočichy, patří do samostatné říše. Jsou starší než rostliny a dýchají podobně jako my – vdechují kyslík a vydechují oxid uhličitý. Některé druhy hub dokonce mají složitý metabolismus, který jim umožňuje rozkládat látky, s nimiž si rostliny ani živočichové neporadí, například lignin ve dřevě.

2. Bez fotosyntézy, ale s velkou rolí v ekosystému

Na rozdíl od rostlin si houby neumějí vyrábět energii ze slunce. Jsou heterotrofní – živiny získávají rozkladem organické hmoty, od listí po dřevo. Tím udržují koloběh živin, podporují růst rostlin a přispívají ke zdravé půdě. Navíc některé druhy spolupracují s kořeny stromů, čímž tvoří symbiotické vztahy, které jsou nezbytné pro přežití lesa.

3. Největší houba světa

V Oregonu v USA roste václavka smrková (Armillaria ostoyae), která je největším živým organismem na Zemi. Její podzemní síť mycelia pokrývá téměř 10 km², váží kolem 600 tun a odhaduje se, že je stará přes 2400 let. Obří václavka způsobuje masivní odumírání stromů, ale zároveň hraje klíčovou roli při recyklaci dřeva v lesních ekosystémech.

4. Podhoubí komunikuje s lesem

Podzemní síť hub, tzv. mycelium, se propojuje s kořeny stromů a umožňuje jim komunikovat. Stromy se mohou vzájemně varovat před škůdci, sdílet živiny a dokonce si vyměňovat vodu. Některé výzkumy ukazují, že rychlost signálů mezi houbami se zvyšuje, když jsou v kontaktu s dřevem, což napovídá, že houby aktivně sledují stav svého okolí.

5. Houby mohou svítit ve tmě

Některé druhy, například Mycena chlorophos, jsou bioluminiscenční. Světlo vzniká chemickou reakcí uvnitř buněk a slouží nejen k lákání hmyzu pro šíření spor, ale může mít i ochrannou funkci proti některým mikroorganismům. Tyto svítící houby se vyskytují v tropických oblastech, například v Japonsku, Brazílii, Austrálii a Indonésii. U nás světélkovat dokáže třeba Václavka obecná. 

Bílý lanýž (Tuber magnatum) roste převážně v Itálii a Chorvatsku. Cena může dosahovat až 5000 eur za kilogram, v Česku až 80 000 korun. Sběr je náročný – houby rostou pod zemí, a proto se používají speciálně vycvičení psi. Lanýže mají výrazné aroma, jsou velmi žádané v gastronomii a jejich sběr je přísně regulován.

7. Vyškolení hledači lanýžů

Psi, nejčastěji labradoři či kokršpanělé, se učí hledat lanýže 3–4 roky. Mají tak citlivý čich, že dokážou lokalizovat houby ukryté i několik centimetrů pod zemí. Výcvik je náročný a finančně nákladný, ale bez něj by byl sběr lanýžů prakticky nemožný.

8. Rychlost růstu

Některé houby, například rodu Coprinus, mohou růst až 5 mm za minutu. To znamená, že během několika hodin dorostou do plné velikosti. Tento rychlý růst jim umožňuje okamžitě využít dostupné živiny a úspěšně se rozmnožit, což je výhodné v konkurenčním prostředí lesa.

9. Historický význam

Ve starověkém Egyptě byly houby považovány za posvátné – konzumovali je jen faraoni. Podobné přesvědčení existovalo i v Číně a Střední Americe. Houby byly symbolem nesmrtelnosti, božského původu a magie, často se objevovaly v náboženských rituálech a legendách.

10. Léčivé účinky

Houby jako Reishi (Ganoderma lucidum) a Chaga (Inonotus obliquus) posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky a podporují trávení. Penicilin byl poprvé izolován z houby Penicillium notatum Alexandrem Flemingem v roce 1928, od té doby se houby staly základem mnoha farmaceutických výzkumů.

Houby rozkládají organickou hmotu, podporují zdraví půdy a pomáhají růstu rostlin. Mykorhizní houby spolupracují s kořeny stromů, čímž zlepšují jejich přísun živin a vody. Některé druhy fungují jako bioindikátory – ukazují kvalitu půdy a přítomnost těžkých kovů nebo jiných znečištění.

12. Houby ovládají počasí

Některé druhy uvolňují tolik spor, že ochlazují vzduch kolem sebe a vytvářejí drobné proudy, které šíří jejich spory dál. Příkladem je hlíva ústřičná, která tímto způsobem maximalizuje šíření svých reprodukčních částic.

13. Houby mění chování mravenců

Parazitická houba Ophiocordyceps unilateralis dokáže ovládat mravence rodu Camponotus, aby se dostali na vhodné místo pro šíření spor. Tento "zombie efekt" ukazuje, jak sofistikované mohou být některé parazitické strategie hub.

14. Komunikace hub

Houby si mezi sebou vyměňují signály, což připomíná komunikaci neuronů u lidí. Některé hypotézy dokonce naznačují, že houby mohou komunikovat i s rostlinami, s nimiž jsou propojeny.

15. Houby jako materiál budoucnosti

Mycelium se používá k výrobě ekologických stavebních materiálů, oděvů, papíru, voděodolných bot nebo nábytku. Je biologicky rozložitelné, udržitelné a nabízí alternativu k plastům a kůži.

Houby byly vyslány na Mezinárodní vesmírnou stanici, aby vědci studovali jejich chování v mikrogravitaci. Výzkum pomáhá při výrobě léků, biotechnologií a porozumění adaptaci organismů na extrémní podmínky.

17. Houby jako paraziti a regulátoři ekosystému

Některé druhy hub jsou parazitické nejen na mravencích, ale i na slimácích či broucích. Takto přirozeně regulují populace hmyzu a pomáhají udržovat rovnováhu ekosystémů.

18. Houby přežívají extrémní podmínky

Některé druhy dokážou přežít silnou radiaci, mráz nebo dlouhé období sucha. Vědci studují tyto houby pro možné aplikace v biotechnologiích i při kolonizaci jiných planet.

19. Houby a kultura

Některé houby, například muchomůrky, inspirovaly folklór, pohádky a moderní popkulturu. Objevují se v pohádkách, literatuře i videohrách – od malých houbových postaviček až po symboliku magie a tajemna.

20. Houby dokážou "vzájemně soutěžit"

Když se setkají různé druhy hub, mohou mezi sebou bojovat o prostor a živiny. Některé uvolňují chemické látky, které brání růstu konkurence, jiné naopak vytvářejí symbiózu. Tento "houbový zápas" pomáhá určovat, které druhy budou dominovat v konkrétním lese a jak se bude vyvíjet celý ekosystém.

Víte, že máme obrovskou kliku, že můžeme do lesa na houby chodit volně? V mnoha evropských zemích to není samozřejmé – sběr hub je tam přísně regulovaný a jinde dokonce úplně zakázaný.