Mýcení mýtů o lese (7. díl) - Zvěř by se neměla lovit
Zvěř by se neměla lovit Názor, že zvěř je roztomilá součást krajiny a lovit by se neměla, je bohužel hodně rozšířený. Realita však ukazuje, že některé druhy na řadě míst České republiky vykazují
neúměrně zvýšené početní stavy, což má závažné ekologické a ekonomické dopady. Spárkatá zvěř (jeleni, srnci, daňci, mufloni) a černá zvěř (divoká prasata) způsobují svými životními projevy a pastvou v lesích a na zemědělských pozemcích škody za miliardy korun ročně. Lov je hlavním nástrojem regulace početních stavů zvěře.Zvýšené početní stavy zvěře: skutečný problém českých lesů
Lesy i volně žijící zvěř jsou přírodním bohatstvím. V posledních desetiletích však početní stavy spárkaté zvěře výrazně vzrostly, u některých druhů, jako je např. nepůvodní sika japonský nebo muflon, dokonce exponenciálně. V mnoha regionech se tak dostaly do výrazné nerovnováhy s okolním prostředím. A jsme svědky toho, jak "jedno přírodní bohatství poškozuje druhé".
Příčin vysokých stavů zvěře je několik. Patří k nim podhodnocené údaje o skutečných stavech zvěře, změny v krajině, zemědělské plodiny pěstované na velkých půdních celcích, mírnější zimy a dostupnost vysoce energetické potravy, ale i nedostatečný lov k udržování populace výše uvedených druhů na přijatelných úrovních a nesprávné a nedostatečné využívání myslivecké legislativy.
Základní problém systému
Základním problémem současného systému je, že množství zvěře určené k odlovu se určuje na základě tak zvaného jarního sčítání. To ale v praxi velmi často probíhá pouze na papíře. Množství zvěře určené k odlovu tak často vůbec neodpovídá reálným počtům a míře poškození lesů a zemědělských pozemků či plodin v dané oblasti.
Podle dat Národní inventarizace lesů je poškozeno zvěří 32 % mladých stromků do 1,3 m výšky. Na mnohých místech naší země jsou listnáče a jedle kvůli okusu zvěří schopné odrůstat jenom, když jsou za plotem. To je obrovský problém pro obnovu lesů po doznívající kůrovcové kalamitě a zásadní překážka pro adaptaci lesů na klimatickou změnu. Bez nalezení rovnováhy mezi zvěří a lesem není možné dosáhnout pestřejších lesů. Ekologické škody jsou nezměřitelné.
Citelné jsou ovšem také ekonomické škody, a to v řádu miliard korun ročně. Národní lesnický institut vyčíslil průměrné roční škody způsobené spárkatou zvěří na 4,8 až 5,5 miliard korun (z toho 3,3-3,5 mld. Kč na lesích).
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti odhaduje minimální prokazatelnou výši škod způsobovaných zvěří na lesních porostech spolu s náklady na opatření k jejich předcházení na 2,6 miliardy korun ročně.
Lov je důležitým nástrojem pro udržování rovnováhy
Lov je proto důležitým nástrojem pro udržování ekologické rovnováhy mezi zvěří a okolním prostředím, minimalizace škod na lesních porostech a zemědělských plodinách, ale také prevence šíření nemocí.
Regulace populace zvěře prostřednictvím lovu pomáhá omezit šíření nemocí, jako je například africký mor prasat (AMP), který může mít devastující dopady na chovy domácích prasat.
Regulace početních stavů zvěře lovem je také účinný způsob, jak snížit riziko střetů zvěře s dopravními prostředky, potažmo úrazů a škod na majetku. Od října 2024 do března 2025 došlo na českých silnicích k 9 469 nehodám kvalifikovaným jako srážka se zvěří. Škody na zdraví a majetku přitom dosáhly 421,6 milionu korun, což představuje meziroční růst o šest procent.
Regulace zvěře je nástrojem pro zachování zdravé krajiny, stabilních lesů a bezpečného životního prostředí. K tomu, aby mohla být vykonávána efektivně, s ohledem na práva vlastníků lesů a zachování populace zvěře na udržitelné úrovni, je také nutná novelizace všech právních předpisů týkajících se hospodaření v krajině, včetně zákona o myslivosti.