Ani s příchodem chladnějších měsíců houbařská sezóna nekončí. Ba naopak. V lese jsou teď k nalezení neobvyklé druhy, kterým nevadí sníh ani mráz. Sbírat je ale vyžaduje více zkušeností. 

Pokud patříte k těm, kteří se s příchodem chladných měsíců nechtějí smířit s koncem houbařské sezony, nemusíte. Stačí rozšířit svůj repertoár hub, které spolehlivě poznáte i na zimu. V prosinci či lednu se totiž dají najít jedlé a k tomu velice chutné houby.

Houbaření v zimě představuje dobrodružství, které vyžaduje nejen pořádnou porci informací, ale i dostatečně teplé oblečení. A bude jenom dobře, když své první úlovky můžete ukázat někomu opravdu zkušenému.

Zimních hub roste v lese samozřejmě méně než těch sezónních. Mnoho je nejedlých či dokonce jedovatých. Najdou se mezi nimi ale i naprosté delikatesy. Například opěnku měnlivou považují zkušení houbaři a mykologové za jednu z největších lahůdek.

Prosinec bývá pro zimní houbaření ideální. Je skvělé, že houbařů se v lesích vyskytuje opravdu jen hrstka a proto tady čeká vše, co v přírodě vyrostlo na vás. Tedy pokud nebude rychlejší veverka nebo jiné zvíře. Další výhodou je, že se nemusíte bát napadení hub hmyzem. Ten je teď zavrtaný nebo schovaný pod zemí či pod kůrou stromů.  

Jaké houby lze v zimě sbírat?

Hlíva ústřičná

Tuto houbu nejčastěji naleznete na odumřelých kmenech listnatých stromů. Její plodnice připomínají ústřice a odtud také pochází její název.

Jak jí poznáte: Klobouky hlívy mohou být až 35 cm široké, jsou vějířovité, v mládí ploché, měkké až masité, hladké a bělavé. Hlívy rostou v trsech nebo vrstvách nad sebou a dosahují mnohdy až několika kilogramů hmotnosti.

Použití v kuchyni: Je to výtečná houba k všestrannému kuchyňskému využití. Má příjemnou houbovou vůni a nasládlou chuť. Zkuste třeba vegetariánskou verzi dršťkové polévky. 

Penízovka sametonohá

Roste zpravidla v trsech na kmenech tlejících, ale i živých listnatých stromů. Je velmi odolná a neublíží jí ani teploty do mínus deseti. Najít jí tedy můžete klidně i pod sněhem.

Jak jí poznáte: Má hladký klobouk velký asi 2-5 cm lehce vyklenutý až plochý. Barvu mívá medově žlutou až žluto oranžovou a směrem ke středu barva tmavne. Třeň je válcovitý nahoře nažloutlý a dole tmavohnědě až černě sametový.

Použití v kuchyni: Její chuť a vůně jsou příjemné a typicky houbové. Penízovka patří mezi velmi chutné houby. Vynikne zejména v polévkách.

Jidášovo ucho

Roste hojně a prakticky po celý rok na mrtvém dřevě bezu a akátu. Nalézt ho však můžeme i na jiných typech listnáčů

Jak ho poznáte: Houba na první pohled nevypadá příliš vábně, připomíná tvarem ucho, to je dle názvu zjevné. Je hnědá, boltcovitě zprohýbaná, jakoby gumová a za sucha tuhá.

Použití v kuchyni: Přidává se především do asijských jídel, ale výborné je i do salátů, polévek a houbových směsí.

Pařezník pozdní

Najdeme jej spíše vzácněji na odumřelých kmenech olší, buků, vrb a javorů na vlhčích místech.

Jak ho poznáte: Klobouk pařezníku je široký 30–120 mm, vějířovitý, škeblovitý, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později téměř plochý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha plstnatý, olivově hnědý, olivově zelený až žlutozelený, někdy namodralý, ve velmi raných stádiích i oranžový. 

Použití v kuchyni: Pařezník bývá někdy lehce nahořklý. A to hlavně starší plodnice, proto se doporučuje sbírat jen mladé jedince. Jeho využití v kuchyni je podobné jako u Hlívy ústričné. Dá se z něj uvařit guláš, hodí se do směsí a do omáček.

Čirůvky

Jsou to berevné, lupenaté houby, ceněné znalci na celém světě. Chuťově patří čirůvky mezi delikatesy. Spíše než v lese najdete čirůvky na loukách v trávě.

Jak je poznáte: Čirůvky mají většinou sytě fialové nohy, klobouk a dřeň bývají zbarveny jemněji, někdy až bíle. Většina druhů dorůstá výšky okolo 12 cm.

Použití v kuchyni: Čirůvky jsou vhodné na nakládání do nejrůznějších nálevů, neboť neztrácejí na křupavosti. Také při tepelné úpravě nebudete zklamáni, vyzkoušejte je například ve smaženici.

Opěnka měnlivá

Jedná se o dřevokaznou houbu rostoucí v trsech na odumřelých pařezech a kmenech listnatých stromů. Má-li stálý příjem vody, najdete ji po celý rok.

Jak jí poznáte: Má žlutohnědý klobouk, který je velký 2 až 10 cm, obvykle roste ve skupinách , kde lze objevit i sto a více jedinců. Tvoří tedy souvislé porosty na hnijícím dřevě jako třeba známá václavka. Roste na listnatých stromech, preferuje padlé kmeny a pařezy, vlhké prostředí. Za mírné zimy a deštivějšího léta ji můžeme sbírat celoročně.

Použití v kuchyni: Tato houba má výjimečně lahodnou a příjemně kořenitou vůni a chuť. Stačí ji osmahnout na másle a osolit. Víc není třeba. Výborná je však i v omáčkách, polévkách, různých směsích s masem a zeleninou.

Rady od mykologů pro zimní houbaření

• Nikdy nesbírejte houby přemrzlé, které mohou být zdraví nebezpečné. Poznáte je podle nahnědlých okrajů kloboučků, případně zbarvením či strukturou, která ke konzumaci na první pohled neláká. Právě z toho důvodu se na houby nechodí v mrazu nebo po dnech, kdy mrzlo. 
• Houby ukládejte vždy do košíku, nikdy ne do igelitové tašky nebo sáčku. 
• Sbírejte jen ty druhy, které bezpečně znáte. Pokud si nejste jistí, houbu vůbec neberte. 
• Doma houby očistěte a co možná nejdřív zpracujte.

Pamatujte na to, že houby i lesní plody lze sbírat pouze pro svojí potřebu. V roce 2022 si dle zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství Češi z lesa odnesli  25 tisíc tun hub v hodnotě 5,2 mld. Kč. To vychází průměrně 8,2 kg na domácnost. 

Přečtěte si také: 7 důvodů, proč houby prospívají našemu zdraví nebo 10 méně známých zajímavostí o houbách