Proč se mláďata rodí právě na jaře? Proč si ptáci mohou vykřičet hlasivky a proč se nové stromky vysazují zrovna teď, a ne třeba na podzim? Na tyto i další otázky známe odpověď.

1. Ptáci křičí, je tu jaro! 

Zdá se vám na jaře zpěv ptáků hlasitější? Máte pravdu. Jsou jednoduše víc slyšet, aby přilákali samičky a zastrašili svoje soky. Zpěv ptáků má ale víc důvodů. Pěvci si jím vymezují vlastní území a varují ostatní samečky, že toto teritorium je již zabráno. Pomocí zpěvu ale ptáci také komunikují. Proč ale ptáci na jaře zpívají už brzy ráno? Vysvětlení je hned několik. Ráno není vhodná doba pro hledání potravy, protože hmyz, kterým se většina z nich živí, je ještě schovaný. Takže mají vlastně na zpěv čas. Dalšími důvodem může být také to, že časně bývají lepší podmínky pro šíření zvuku na větší vzdálenost. Každý pták zpívá trochu jiným způsobem, proto se můžeme naučit jednotlivé druhy podle zpěvu poznávat.

2. V lese probíhá výsadba nových stromů

Na jaře se pozornost a práce lesníků zaměřuje k obnově lesa a začíná výsadba nových porostů. Díky ní vznikají základy budoucích lesů. Plody této důležité práce budou sklízet naši potomci za 80 až 100 let. K tomu, aby sazenice dobře zakořenily, co nejvíce se jich ujalo a řádně rostlo, je potřeba několika předpokladů. K těm patři kvalitní sazenice, vypěstované odborně v lesních školkách a šetrný i co nejrychlejší převoz na místo výsadby. Zde pak je důležité, aby byly sazenice lesních dřevin zasazeny do správné hloubky a měly všechny potřebné předpoklady ke zdárnému růstu. Nových stromů je v tomto období vysazováno až 90 % z celkového ročního objemu. Podmínky jsou na jaře příznivé vzhledem k vyšší srážkám a teplotám, které umožní rychlé a kvalitní zakořenění.

3. Proč mláďata přicházejí na svět na jaře?

Je to prosté. Jaro svým přívětivějším počasím nabízí mláďatům lepší šance na přežití, než kdyby přišla na svět o několik týdnů dřív. Navíc se dny prodlužují, což poskytuje rodičům delší čas na zajišťování potravy pro hladové potomky. Příroda se probouzí a nabízí zvěři dostatek zeleně, hmyzu i dalších tvorů na nižších stupních potravního řetězce. V českých lesích na jaře narazíte zejména na kolouchy, mladé zajíce a muflony či divoká selata. Zároveň se jedná o období líhnutí ryb, obojživelníků i plazů, takže se rybím potěrem a pulci bude hemžit téměř každá stojatá voda. Totéž platí pro larvy komárů a jiného hmyzu.

4. Kůrovec zahajuje svůj cyklus

Životní cyklus lýkožrouta smrkového je výrazně ovlivněn průběhem počasí. Zimu přečkají dospělí brouci a v případě, že jsou teploty mírné, i larvy a kukly. Ty však postupně dospějí nebo uhynou, a na jaře se tak v přírodě nachází velké množství lýkožroutů, kteří potřebují pro svůj další vývoj nalézt vhodné stromy pro žír a rozmnožování. Svá zimoviště nejdříve opouští samečci, kteří nejprve najdou vhodný strom, zavrtají se do jeho lýka a vyhloubí takzvanou snubní komůrku. Do ní pak za pomoci feromonů lákají samičky. Těch může na jednoho samečka připadnout až pět. Ve snubní komůrce se páří a samička poté začíná hloubit chodbu, po jejíchž stranách klade 30 až 50 vajíček, z nichž se po několika dnech líhnou malé larvičky. Ty rostou a vykusují v lýku chodbu, na jejímž konci se kuklí. Z kukel se zhruba po týdnu vyvinou mladí brouci, kteří před výletem musí přibližně dva týdny přijímat potravu. Během této doby pohlavně dozrají, poté jsou již připraveni vylétnout a napadnout další stromy. V případě teplého a suchého průběhu jara a léta se tento cyklus může opakovat až třikrát.

5. Les hraje všemi barvami

První květy v lese mnohdy vykukují zpod sněhové pokrývky už průběhu února a března. V lese je pak nejvíce světla časně na jaře, když na stromech není zatím žádné listí. Toho využívá mnoho druhů květin. Zhruba od dubna je lesní podrost samá barva a kvítek. V plném jaře se tady setkáváme s rozkvetlými jabloněmi lesními, šťavelem kyselým, kerblíkem lesním nebo česnekem medvědím. Ve světlých lesích a křovinách můžeme objevit kvetoucí kokoříky vonné. V dubových a bukových porostech nás svou vůní omámí konvalinka vonná. Na lesních okrajích a v suchých dubových či smrkových lesích se můžeme setkat s okouzlující třemdavou bílou vzácnou a chráněnou rostlinou. Suché lesní okraje jsou ideálním útočištěm pro janovce metlaté. Mezi rozkvétající rostliny řadíme i celý zástup těch, kterým se daří nejlépe na loukách, mezích či pastvinách. Patří k nim kmín kořenný a dále kerblík lesní. Oba patří do čeledi miříkovitých a mají bílé okoličnaté květy a právě to z nich činí často těžce rozpoznatelné rostliny.

6. Proč nemáme sahat na mláďata?

Les je na jaře plný mladých, která mohou lidem připadat opuštěná a bezmocná. Zdání ale klame. Srnečka či zajíčka rodiče často opouští, ale matka se k němu pravidelně vrací, aby jej nakojila. Bývá většinou v dosahu a s mládětem komunikuje. Pokud ale mládě vezmeme do ruky, nebo hladíme, ulpí na jeho kůži náš pach a matka ho poté opustí. Záchranné stanice upozorňují, že mnoho mláďat je k nim přineseno zcela zbytečně. Návštěvníkům lesa pak radí, aby zvířata zachraňovali pouze v případě, že jsou zraněná, nebo ve zjevném ohrožení - například se blíží traktor, který seká porost atd. V takovém případěch mládě vezmeme do deky a pouze přeneseme za keř, do blízkého bezpečí, kde si ho matka zase najde. Podobná situace je i s mladými ptáky, kteří hnízda opuští často dříve, než umí létat. Pokud jsou již opeření a bez zranění, pomoc nepotřebují.

7. Jaro pod taktovkou alergie

Lesy jsou místem, kde je vzduch čistý a díky zvýšené vlhkosti se nám tu dýchá dobře. To ale nemusí platit na jaře. Stromy a keře šíří okolo sebe pyl, na který může vzniknout alergie. Naše jehličnany kvetou od dubna do června, intenzivní kvetení nastává jednou za 3–8 let, podle místa a sezony. V té době je možné pozorovat povlaky žlutého pylu na kalužích nebo třeba sklech automobilu. Pylová zrna jsou však těžká, snadno se shlukují a nedostávají se na veliké vzdálenosti a jejich alergenicita je malá. Dráždí spíše mechanicky, podobně jako prach. Z listnatých stromů je u nás nejvýznamnějším producentem alergenů bříza, daleko za ní se drží buk, dub a kaštanovník. Bříza roste většinou na okrajích lesa nebo samostatně ale dolet jejího pylu je obrovský. Pyl stoupá podél prohřátého kmene vzhůru a poté je unášen vzdušnými proudy mnohdy na tisíce kilometrů. V samotném lese, kde bříza stojí, tedy většinou jeho koncentrace není nijak vysoká. Hlavním nebezpečím v lese jsou pro alergika plísně a houby, a také hmyz. V případě hub a plísní alergizují nejvíce jejich spory. Každý houbař ví, že růst a rozmnožování hub jsou závislé na počasí. Optimální podmínky představují teplo a vlhko. V lese u nás převažují spory hub rodu Ganoderma, žijících na tlejícím dřevu. Nejčastějším představitelem těchto hub je u nás choroš. I tak se ale dá říct, že české lesy nepředstavují ani na jaře pro alergiky nikterak významné riziko. 

Přečtěte si také: Terapie lesem nebo 10 nejkrásnějších citátů o lese